- Inzerce -

Chu Ishikawa 1966-2017

Legendární japonský industriální skladatel a perkusista Chu Ishikawa zemřel 21. prosince 2017, tato informace kromě úzkého rodinného kruhu není zatím příliš rozšiřována, a to ani v souvislosti s příčinou úmrtí (i když se na facebooku hovoří o nemoci). Odešel autor hudby k jednomu z nejextrémnějších filmů všech dob – Tetsuo, který natočil režisér Shin’ya Tsukamoto, s nímž Ishikawa spolupracoval na většině jeho nejlepších snímků. Svůj specifický styl ničivých, syčících a vše prorážejících kovových perkusí pak nadále zdokonaloval v kapele Der Eisenrost.

První náznaky pozdější kovové údernosti a zvuků odlidštění post-industriální Asie Ishikawa vytvářel již s kapelou Zeitlich Vergelter, v níž ještě stále dominovala alternativně/experimentálně rocková struktura. Metalovější pojetí jeho industriálních skladeb značilo ostatně i Ishikawovu pozdější kariéru, ovšem tento jinak stylový přístup zastínila schopnost extrémně podbarvovat už v základu nepříjemný vizuál.

Nejslavnější moment a také nejznámější zápis do dějin umění pak přišel bezpochyby s filmem Tetsuo (1989) o proměně již okolím zcela dehumanizovaného člověka v kovové monstrum. Jednoduchá a vlastně i trochu melodická struktura i v tomto Ishikawově díle zůstává, přičemž ale perkusní kováž žene film i zvukovou stopu kupředu a harsh noisové pasáže pak podkreslují ty nejbrutálnější momenty. Takovou to kombinaci vizuálu a zvukové stopy bych co do působivosti osobně zařadil do top 10 v dějinách filmu.  Pro mnohé diváky se navíc jednalo o často jediné opravdu silné setkání s industriálním uměním.

Záhy poté vznikla kapela Der Eisenrost s estetikou částečně čerpající z podnětnosti Tetsua a dalších mocných filmů jako Bullet Ballet či Tokio Fist. V této Ishikawově kapele se oproti rockově/metalové struktuře kovové perkuse a jejich dynamika stávají ústřední.

V pozdnějších etapách své kariéry Ishikawa pro Tsukamota skládal stopy založené více na ambientech prorážených stále ještě působivou perkusní kováží, kdy se dříve užívanější metalový zvuk stále silněji prolíná až s neoclassical. Takto vzniklo dílo Nightmare Detective (2006), což je jeden z mých vůbec nejoblíbenějších hororů, který dle mého názoru formálně, sdělením i atmosférou dosahuje kvalit Tetsua, i když je založený na hlubší a ne tolik šokující atmosféře.

Ještě do více atmosférického ambientu za minimálních zásahů do často tiché a nehybné polohy filmu pak vyznívá poslední Ishikawův skladatelský počin, Nobi; Fires on the Plain (2014). Jedná se o Tsukamotův remake protiválečného příběhu z pera Shōhei Ōoky původně zfilmovaný již v roce 1959 v rámci první vlny japonského vyrovnávání se s válkou.

Chu Ishikawa formoval ty nejsilnější momenty jak japonské extrémní hudby, tak i populární kultury, jeho dílo bude navždy připomínat atmosféru odcizenosti, mechanizace a emociálního zoufalství post-industriálního Japonska. I přes jeho předčasný odchod sonická skřípající válcovna kovů a vše ničící industriální buchar nikdy neutichne.