Corrupted: Garten der Unbewusstheit

  
18

Corrupted: Garten der Unbewusstheit

Nostalgia Blackrain (http://nostalgiablackrain.seesaa.net)

 

Japonská skupina Corrupted je záhadný projekt. Hrdinové sludge/post metalu, kteří se ze zásady nenechávají fotografovat a nikdy neposkytují žádné rozhovory. Jejich skladby mohou trvat od dvou do sedmdesáti minut a většina z nich je zpívaná španělsky. Jejich nejnovější album je ovšem nazvané pro změnu v němčině – Garten der Unbewusstheit. V této zahradě nerozhodnosti se nachází unikátní svět skupiny, který nám Corrupted chtějí přiblížit bez dalších interpretací nebo rozptylování rozhovory a fotografy. Je to svět zádumčivých a teskných melodií a pomalého plynutí času. Hudebníci si dají s každým hrábnutím do strun načas, proto také stihnou na celém albu nahrát pouhé tři tracky. První z nich je téměř třicet minut dlouhá Garten.

Bubeník skupiny Chew Hasegava se zde předvádí jako pravý zenový mistr, v úvodu prvního tracku téměř laboratorně odměřuje každý úder do činelu a například první úder do basového bubnu se ve zmíněné skladbě Garten ozve až po třech minutách a půl. Čirá disciplína a chladnokrevnost. V souvislosti s hudbou Corrupted mě napadá název někdejšího projektu Oldřicha Janoty – Jiná rychlost času. Této jiné rychlosti si při poslechu Garten der Unbewusstheit posluchač užije bohatě. Také se bohatě nabaží ticha mezi jednotlivými tóny, ačkoliv, ticho nebo dozvuky do ticha mizející jsou důležitou částí nahrávky. Teprve po osmé minutě se ze skladby Garten vynoří i zpěv. Kupodivu se zpívá v japonštině. Izolovaná slova oddělená pauzami přejdou postupem času v typicky chraptivý growl, který sice tvrdí muziku, ale současně vrací skladbu zpět na zem – je to přece jen sludge a doom metal. Nebýt stylotvorného chrapotu, posluchač by si pravděpodobně užil daleko větší svobodu a nemusel být svázán očekáváním potvrzení či narušování žánru.

Kytary na albu jsou většinou “čisté”, když tedy svým způsobem beru jako čistou kytaru i zvuk zkreslení zesilovače. Toho si samozřejmě posluchač užije dost, především ve finále skladeb, kde náhle z ticha vybuchnou erupce bicích a zkreslené kytary s nekonečným dozvukem. Jinak si Corrupted vystačí s aristokraticky analogovým zvukem, stejně jako jejich slavní krajani Boris využijí kromě zkreslení zesilovačů a zabudovaných pružinových reverbů maximálně páskového echa. Jako pikantní zvláštnost lze občas zaslechnout jemný flanger na baskytaře. Jedinou kratší skladbu je Against the Darkest Days, která tvoří jakési akustické intermezzo oddělující dvě rozsáhlejší zvuková plátna. Kompozice přecházejí jedna do druhé, a tak se na konci zmíněné Against the Darkest Days vynoříme už v závěrečné skladbě alba, přes třicet minut dlouhé Gekkou no daichi. Šest a půl minuty si zde Corrupted vystačí bez bicích nástrojů. Těžké a stručné bicí přidají skladbě na dramatičnosti, kterou znovu po svém podpoří i zpěvákův growling. Na této skladbě je především fascinující, s jak málem materiálu pracuje a jak dlouho vydrží stavět napětí na jednoduchém riffu. Výborně nahraná deska, kterou ocení všichni fanoušci soundtracku k filmu Hranice ovládání.