Minimalismus stinných frekvencí umocňuje samply socio-ekonomického rozkladu velkoměstských komunit. Dostal dark ambient nový rozměr?
New York v druhé polovině 70. let 20. století nebyl pro řadu lidí pokojným místem k životu. Ekonomická stagnace vedla k velkému nárůstu chudoby a nezaměstnanosti, což spolu s rozpočtovou krizí městské správy a nedostatečnou integrací vojáků z vietnamského konfliktu ještě posílilo již tak enormní kriminalitu a zneužívání drog mezi obyvateli velkoměsta. Rozbuška pro finální eskalaci napjatých vztahů přišla 13. a 14. července 1977, kdy velkoplošný výpadek elektřiny způsobil rozsáhlá rabování a ničení majetku. Právě toto temné období newyorských dějin si vzali za inspiraci anonymní umělci stojící za darkambientním projektem Cut the Light na svém nejnovějším albu Lightcutter. To bylo vydáno na CD v září tohoto roku pro čtenáře HIS Voice již známým labelem Black Mara, který se z původního Novosibirsku přemístil minulého roku do gruzínského Batumi.
Jako na předešlých deskách Aphotic (2018) a Outre‘ (2021), tematizujících jinak strachy z rituálu a širého kosmu, i zde Cut the Light pracují s minimalistickým výrazivem převážně táhlých frekvencí čiré i rozostřené syntetiky, jejichž chladné rezonance evokují post-industrialové plochy 80. let. Nově se však vedení ujímají extenzivní záznamy mluveného slova a další samply související s okolnostmi newyorských krizí, jež jsou tak našimi hlavními průvodci po jednotlivých skladbách.
Lightcutter otevírá pásmo Pandemonium, v němž basové linky a vtíravá smyčka řezavých svištění připraví scénu pro drama několikanásobné vraždy, líčené především záznamy svědků i televizních zpravodajů a dále evokované terénními nahrávkami kovových tření. Kompoziční jednoduchost projektu se nejpregnantněji projeví v následující Ghosts. Ta produkuje úzkost konstantou dvou pulzujících hlubokých stop, nad nimiž se střídá (lehce ahistoricky užitá) reportáž o šíření viru HIV s neklidnou koláží šelestů nočního města. Jednoduchost Ghosts nahrazuje větší komplexita G.I. Junkies, budující atmosféru zmaru kloubením zlověstného motivu zkreslené hloubky i lehkých činelů s texturou dunivých dronů, syntetických kvílení a neurčitých praskotů. Našimi průvodci po pochmurných krajinách jsou v tomto případě samply dokládající chudobu a bezmoc veteránů z Vietnamu, jež hledají východisko v opioidech, barbiturátech, amfetaminech a zločinu. Částečného vysvětlení jejich závislosti se dočkáme v další kompozici Lunatics. V jejím středu stojí vyprávění o experimentálním užití drog na vojácích pro zvýšení jejich bojechtivosti, které je spolu s rozličnými záznamy ozbrojeného konfliktu vsazeno do vnitřně dynamického proudění jen mírně rozmazané elektroniky. Desku pak zakončují kolébavé vzorce metalických barev s názvem Dead End, které i přes přidané zvuky metra a zoufalé volání napadené osoby tvoří překvapivě hypnotickou tečku za více jak hodinu trvajícím sociálním hororem.
Co si o takovém počinu pomyslet? Vesmírné dálky, neporušená krajina, opuštěná obydlí, magické rituály a jiná tajemství nadpřirozeného – to jsou nejčastější náměty spojené s dark ambientem, jenž tak staví do kontrastu osamělého člověka s ne-lidským zdrojem hrůzy a fascinace. Ostatně, v těchto zaběhlých (i přesto ale neustále podnětných) konturách tvořili i Cut the Light dříve. Jejich Lightcutter je však jiný. Děs a temnotu album nepodmiňuje izolací jedince, ale naopak je buduje skrze obraznost socio-ekonomických problémů současných komplexních společností. Dělá to přitom kouzelně simplicistní formulí jednoduchého podmazu šeravých stop a převzatých nahrávek mluvené řeči i jiných lidských činností. Právě šikovný výběr a umístění samplů činí z poslechu jinak prostých textur překvapivě dramatický zážitek, jejž se pro plné vstřebání díla vyplatí minimálně několikrát zopakovat. Proto vřele doporučuji desku vyzkoušet.
Cut the Light: Lightcutter
Black Mara (https://blackmara.bandcamp.com)