- Inzerce -

Dans les arbres: Canopée

Dans les arbres: Canopée

ECM (www.ecmrecords.com)

Distribuce 2HP (www.arta.cz)

 

Skutečnost, že současní hráči dokáží z akustických nástrojů dolovat zvuky znějící synteticky či prostě zcela cize, není již ničím novým. Hledání nových témbrů je ovšem jedna věc, tvoření hudby, která poskytuje víc než jen efekt překvapení, je věc druhá. Vyšší level. A norsko-francouzské kvarteto Dans les arbres nastavuje v této disciplíně laťku vysoko. Čtveřice improvizátorů hraje čistě akusticky, ale jen málokdy se svými nástroji zachází tak, jak se učí ve školách. Nestandardní techniky ovládají jako zkušený šermíř svou zbraň, místo aby s ní posluchačům mlátili obouruč do hlavy, vedou jemné a přesně mířené zásahy.

Klarinetista Xavier Charles, kytarista a banjista Ivar Grydeland, klavírista Christian Wallumrød a perkusista Ingar Zach spolu v této sestavě hrají od roku 2006, v roce 2008 vydali u ECM eponymní album (recenze v HV 4/2008). Všichni samozřejmě hrají v mnoha dalších kombinacích a také coby Dans les arbres si občas pozvou hosty, třeba Jima O’Rourka nebo Otoma Yoshihideho. Fakt, že je jejich metodou volná improvizace, se nevylučuje s tím, že skladby působí jako uzavřené a promyšlené celky, ve kterých se ucho posluchačovo může opřít o vracející se motivy, občasný rytmický tep nebo dynamické gradace. Klavír, kytara i banjo jsou sice preparované a klarinet vydává neznělé vzdechy, zvuková paleta je však jako celek libá a snivá. Názvy skladeb nás směřují do vzduchu či mezi koruny stromů (francouzsky Canopée): Dým, Mlha, Vrcholky, Závrať… V kontrastu k tomu ale je ve většině alba přítomen silný basový prvek; toto CD umí docela pěkně rozvibrovat reproduktory, především prostřednictvím orchestrálního basového bubnu pod rukama Ingara Zacha. Zemětřasné frekvence jsou jako kořeny, nad nimiž roste kmen z klarinetových dvojzvuků, poklepávání do strun klavíru, občasné plochy harmonia. Proud plyne pomalu, puls je spíše latentní, ale dokáže se i zhmotnit, na chvilku zrychlit. Hra na identifikaci zdrojů jednotlivých zvuků může být zábavná, klarinet místy šustí jak metličky po bubnu, buben třený rukou připomíná hluboké rejstříky varhan. Co je klavír a co kytara, když obojí zní tak trochu jako gamelan z Jávy? I bez takového pídivého přístupu je jasné, že Dans les arbres nahráli desku poetickou, silnou a krásnou, že všechny ty divné zvuky dokážou nést stejné emoce jako konvenční melodie a harmonie. A ještě lepší je, že díky festivalu Babel Prague budeme moci v korunách těchto stromů pobýt i naživo – 6. října v pražském divadle Archa.