Biografie jednoho z nejoriginálnějších autorů českého nejen metalového undergroundu
Prostopášník, narcis, zpěvák, zahradník, básník, milovník porna, sexuální cestovatel a zejména jeden z nejoriginálnějších autorů v české a možná i středoevropské alternativní scéně. Tím vším rozhodně je Tomáš Kohout, řečený též Necrocock. Není tedy divu, že první díl nové série Dělníci kovu, následující po trilogii Knihy kovu, kterou vydává české zejména hudební nakladatelství MetalGate, se věnuje právě této osobě mnoha talentů.
Kniha „dvorního“ spisovatele labelu MetalGate Václava Votruby je rozdělena do tří větších celků – první biografické „Necrostory“, která je dále dělena na dalších třiadvaceti krátkých kapitol, které chronologicky a detailně mapují zásadní mezníky v životě Tomáše Kohouta. Druhá část „Pod palbou!“ je rychlý sled otázek, na které Necrocock odpovídá a poslední částí je souhrnná diskografie, zde „vtipně“ pojmenovaná Necrografie. Vše je doplněno množstvím barevných fotografií.
Co se knize v žádném případě nedá upřít, je její (na hudební label) velkorysé zpracování. Těžký křídový papír, vkusný tisk a zmíněná bohatá vizuální příloha. Co by knize možná slušelo ještě více, by byla pevná vazba, ale brožované vydání nikoho nemůže urazit.
Co se obsahu týče, lze ocenit, že kniha je velice otevřená. Necrocock se nebojí žádné ostudy, možná i proto, že za svoji kariéru na sebe už všechno řekl a svými úchylkami, tužbami a labužnickým světonázorem se nijak netají. Snaha jít do detailu až s archivnickou vervou se knize také upřít nedá. Zde ovšem bohužel výčet pozitiv končí. Celá biografie je totiž psána podivným semi-rozhovorovým způsobem, autor nejprve nastíní nějaké téma, kde o Necrocockovi mluví, jako by byl hrdina románu a až poté se k tématu vyjadřuje buď sám Necrocock nebo další respondenti. Vzniká tedy podivný pelmel, kdy autor píše o historkách, ke kterým se poté aktéři vyjadřují. Daleko lepší volbou pro knihu tohoto ražení by byl plně rozhovorový formát, jaký známe například z publikací Bez ohňů je underground, případně z kroniky punku Zab mě, prosím.
Přitom kniha je po formální stránce dobře vymyšlená. Kvalitní fotografie ve většině případů sedí k danému tématu, zásadní texty jsou v kurzívě po bocích textu, rozdělení několik segmentů přispívá k dobré orientaci mezi vzpomínkovou a čistě informativní částí. Všichni respondenti jsou dobře zvoleni, v knize se objevují vzpomínky a příspěvky nejen od Necrocockových bývalých spoluhráčů (František Štorm, Míra Valenta…), ale k jeho tvorbě a postavě se vyjadřují například i hudební publicisté (Petr Korál, Jan Johan Filip) a další lidé z hudební branže. Z knihy ovšem čiší velká náklonnost právě k objektu biografie. Možná je to dáno určitou uceleností (v případě Václava Votruby možná spíše omezeností) české metalové scény, ale všechny názory jsou vesměs pozitivní. Nikdo se nepozastavuje nad velkou kontroverzí Necrocockova života (až na německého producenta, avšak to je podáváno jako vtipná rocková historka), všichni ho berou jako buď svého přítele, excentrického samorosta, který takový prostě je, v případě autora spíše jako modlu. V celé knize se neozývá jediný kritický hlas a rozhodně to nebude kvůli tomu, že by žádný neexistoval (minimálně historka o tom, jak Necrocock produkční festivalu místo podání ruky začal osahávat ňadra, se zejména v dnešní době zdá přinejmenším za hranou, ale v knize se neobjeví ani náznak jakékoliv reflexe).
Tuto nekritičnost odnesla i diskografická část. Nejde o pouhý výčet alb, desky jsou zde „recenzovány“ avšak bez větší kritiky. I to přispívá k celkové roztříštěnosti díla, které je někde na pomezí fanouškovské recenze, biografie, odbytým archivářstvím a rozhovorem. Poměrně překvapivě tedy z knihy zcela vyčnívá druhá část s názvem Pod palbou, kde Necrocock svým bryskním a vtipným způsobem odpovídá na různé otázky, které ovšem působí, jako by byly vytahovány náhodně z klobouku. Jistě, pro skalní fanoušky Necrococka je tato kniha nutností a bude jim jedno, jak je napsaná, protože budou hltat historky a detaily ze života svého idolu, pro nás ostatní je prokousání se první a nejdelší částí knihy utrpením. Dalo by se ocenit, že kniha je ozdrojovaná, bohužel opět zde je objevuje omezenost metalové scény – většina zdrojů jsou staré recenze ze zinů typu Fobia Zine nebo Metalforever.
Jak shrnout tento pokus o biografii? Na zadní straně knihy se píše, že Necrocock neklouže po povrchu. Dalo by se kontrovat: Necrocock právě po povrchu klouže a – i dle této biografie – po něm klouže velice rád, zejména na svých prostopášných cestách. Bohužel po povrchu klouže i tato kniha, a to zejména kvůli své nekritičnosti a celkové plytkosti, a její čtení není rozhodně tak příjemné, jak by od „klouzání po povrchu“ očekával možná i samotný Tomáš Kohout. Na publikaci není nejvíce šokující obsah, tedy jaký člověk je Tomáš Necrocock Kohout se všemi svými bizarními koníčky a úchylkami, ale to, jak špatně je napsaná.
Václav Votruba. Dělníci kovu: Necrocock. Praha: MetalGate. 2020. 168 stran.