- Inzerce -

Dimitri Voudouris: ΑΛΘ=Φ / UVIVI / 1:ΘΦ4 / ΟΝΤΑ

Dimitri Voudouris: ΑΛΘ=Φ / UVIVI / 1:ΘΦ4 / ΟΝΤΑ

Pogus Productions (https://www.pogus.com)

 

Není to poprvé, kdy se Pogus věnoval tvorbě řeckého skladatele Dimitrije Voudourise (narozeného roku 1961 v Athénách), který zakotvil v Jižní Africe a zaujímá tam významné postavení v oblasti elektronické hudby. Jako na předešlé desce, sestává pojmenování alba pouze z názvů skladeb, což tu nemohu přesně přetlumočit, poněvadž nemám na počítači řecké písmo. To figuruje v první a třetí kompozici, ty sudé jsou vyvedeny latinkou a jmenují se UVIVI a ONTA, což vám stejně mnoho neprozradí. Jde o čtyři variabilní variace, založené na počítačích, elektronice, field recordings, sublimování lidských hlasů do abstraktního vyznění v syntetické podobě i o zrobotizovanou performanci (což vše je důkladně vysvětleno ve skladatelových poznámkách včetně různých grafů a musel bych tu popsat mnoho stránek, abych je reprodukoval). Co však je důležité: že nás v jejich nenahodilé rojčivosti čekají nové a nové zvukové mesaliance, a když se zdá, že autor všechny zvukové ambaláže vyčerpal, nastoupí s nepředvídaným luzným dozurčováním či vybičovanými výštěky, jako utrženými ze řetězu, s divousovskou ponorností a vzápětí rolujícím vynořováním.

Od samého začátku jde o nástřelná seskrumážení s obluzujícími poryvy, v přerývané fragmentárnosti Voudouris před sebou hrne hudbu jako buldozerem (jeho poznámka praví: všechny skladby na tomto album hrajte hlasitě!), jeho hluková stěna rozviřuje fukýře nářkovosti, je prošpikována výdutěmi i hrocením rozkotávání, je rozviřována do děsivosti i zděšení, aby po přeryvu nastoupila opět odlišná melanž rouhavého seskuhrávání, morseovkové eruptivnosti nebo nevrlého bobtnání. Zdálo by se, že UVIVI se z tohoto žíření vymkne, neboť je označeno jako doprovod k vystoupení současného tanečního divadla, ale evokace hrouživé tanečnosti, založená na předměstských nahrávkách z Mozambiku, mi připadá spíše jako mátoživě nevláčné vláčení, jako klaksónová panoptikálnost v dopravní zácpě. Podobně syntéza čtyř artificiálních ženských hlasů obnáší uskřinutě průsakové, odhlasovělé, leč vlezlé rozharašení a osmadvacetiminutová ONTA propírá znástrojování hlasů s vykvedlávajícím pimprlováním, vazounským zavalováním nebo ochomýtavou vytřeštěností, je v tom záskočné probíjení, proudné šolíchání i odtikávající hrnutí. Málo platné, Voudouris je v oblasti prolínání lidských zdrojů do abstraktizujících technologií, domodulovávávání nejrůznějších zvukových zdrojů a jejich překonstruovávání do psychoakustických proměn nepřehlédnutelný. A hlavně: nepřeslechnutelný.


Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.

Nevyzkoumatelné

„Umění jako výzkum“ žádné není. A „výzkum umění“ neexistuje.

Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesát let existence.