- Inzerce -

Dirigent a Smrt

Autor: Matěj Kratochvíl 31. květen 2010

Lákat publikum na soudobou vážnou hudbu není vůbec snadné. Kreativně k tomuto marketingovému úkolu přistoupil umělecký šéf New York Philharmonic Alan Gilbert, když na inscenaci opery Györgye Ligetiho Le Grand Macabre (premiéru měla ve čtvrtek) lákal sérií internetových videoklipů, v  nichž vystupuje on sám ve společnosti maskované postavy Smrti, hlavní postavy tohoto díla. Na ukázce můžete vidět, že se šéf seriózního tělesa pouští do humoru celkem dětinského, lehká infantilita ale zároveň docela dobře ladí k poetice Ligetiho opery (kde jinde najdete dueto postavené na abecedním chrlení nadávek a ouverturu hranou na klaxony – to vše ovšem v rámci důkladně prokomponovaných struktur).

Gilbert nastoupil na post hudebního šéfa newyorských filharmoniků loni na podzim a jeho jmenování bylo poměrně překvapivé, protože do té doby tento post zastávala různá „velká jména“ od Leonarda Bernsteina přes Pierra Bouleze po Lorina Maazela. Gilbert nastupuje bez statusu hvězdy, zato s odvážnými plány, mimo jiné na větší zastoupení soudobé hudby v  dramaturgii.


Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.

Helmholtz-Funk

Se skladatelem Wolfgangem von Schweinitzem o čistém ladění, hudebnosti hebrejštiny i prostorovosti sterea.

Hermovo ucho – Letiště (v plurálu)

Kdo by nechtěl využít specifický veřejný prostor jako realizační médium pro své nerealizovatelné vize?!