- Inzerce -

DIY kultury – Posthuman a spol. (Úvod do minulé i soudobé maďarské fanzinové produkce extrémní hudby)

Klasické hardcore-punkové či podobně laděné tiskoviny složené převážně z hudebního obsahu a impulzivních politických manifestů se zdají být v prostředí středovýchodní Evropy na ústupu. Alespoň tolik nám napovídají soudobé fanzinové veletrhy. V rámci extrémní hudby se však začínají objevovat modifikace, jež sice zachovávají původní obsah, ale formou již nabývají podoby grafických zinů. Na podobné vlně se zdánlivě nese maďarská Posthuman Production, jež navíc přímo nabádá k hlubšímu pojednání o fanzinové historii v této zemi a k prověření možnosti prolnutí současného trendu a bohaté minulosti, v níž se rodí tradice nezávislých tiskovin.  

Obrázek 1 - POSTHUMAN.png

Maďarská punková scéna se zdá být v současné době v rámci středovýchodní Evropy poněkud v pozadí. Příčinu můžeme hledat v tamějším politickém režimu, který bývá někdy poněkud kulantně označován jako autoritativní demokracie, přičemž vřelá tolerance k fašistickým bojůvkám může punkerům těžko prospívat. Jak ostatně uvádí místní crustová kapela Human Error v rozhovoru pro fanzin Drunk Nach Osten, „squattování je tu takřka nemožný z různých důvodů, ale především je to kvůli policajtům, omezeným majitelům budov, nezájmu ve scéně atd.“ Ovšem i přes zřejmé problémy se při bližším pohledu vyjeví celkem rozsáhlá kulturní produkce v rámci extrémní muziky, jejíž doménou obvykle bývá tvrdé bušení do politického establishmentu.   Provozovatel labelu Posthuman a vydavatel několika fanzinů Dávid Kudri mi k problematice poskytl velmi důležité informace a odkazy, mimo jeho zdroje a rady jsem čerpal z internetových stránek https://hcmorethanmusic.blogspot.cz, https://heart-a-tact.blogspot.cz/, https://zinegyujtemeny.blogspot.cz/https://punkersblock.blogspot.cz, dále pak z výše uvedeného tuzemskému fanzinu Drunk nach Osten. Uvědomuji si, že tento článek, ostatně jako skoro každá práce mapující určitou hudební či společenskou scénu od píky možná zachytí jen pomyslnou špičku ledovce, přesto doufám, že poskytne alespoň základní představu o maďarské fanzinové scéně a třeba i vyvolá zájem o hlubší výzkum.  

Obrázek 2  - Outsider.png

Extrémních kapel v současném Maďarsku nepůsobí málo, ovšem ve srovnání s Českou republikou jejich viditelnost přece jen zaostává. Tradici v nutnosti čelit represím za dob pozdního státního socialismu však měly obě scény podobnou. Jak připomíná Padraic Kenney ve své knize Karneval Revoluce (2005), kádárovský režim byl sice v rámci východního bloku poměrně liberální, ovšem tvrdě stíhal byť jen zárodky nezávislé činnosti (za něž se bigbít jako celek nedá zcela považovat). Přesto vznikly první kapely, dnes považované za legendy maďarského punku – CPG, Auróra (Cirkaló), QSS či Leukémia.  

Jako provařené reprezentanty soudobé scény můžeme zmínit raw-punkové Rákosi, neocrustové Rivers Run Dry, grindcorové Jack, v případě méně známých sebranek se občas skloňují jména jako výše uvedení Human Error, Dog Attack, již neexistující Din Addict či Diskobra, která mimo jiné vydala LP u českého labelu Aback Distro Records. Místní respektovaná vydavatelství reprezentují například Kids Like Us Records, Flipped Up Records či Violent Loser Tapes.  

Obrázek 3 -  Rákosi.jpg

Co se týče punkových zinů, produkci z devadesátých a raných nultých let reprezentují počiny jako Grpéfrújít, Magyar Taraj, G-zone, Olvasnivaló, Nyápic či Látlelet, Dávid Kudri jako perličku připomíná i Genyó Szívó Disztroly, jehož vydavatel se stal pravicově konzervativním novinářem. Skinheady zastupují například tiskoviny Nyitott szemmel (hardcore skins) či Skinbomb. Mezi soudobými fanziny v rámci punku a hardcoru zaslechneme kromě Posthumanu také o Honest for the Truth, I Drink Your Milk , Fekete Terror fanzine, Outsider, Value of Words či o death/grindovém Blastu. Kromě Value of Words a Posthuman production jsou ostatní ziny, jež jsem zvládl zaregistrovat, psány v maďarštině. Podobnou jazykovou bilanci má i česká scéna.  

Obrázek 4 Genyo.jpg

Artziny jako Zsiger či Tökmag Publishing pak kráčejí s trendem soudobých zinefairů. Tyto artzinové festivaly/veletrhy působí jako ukazatele aktuální produkce nezávislých tiskovin, přičemž klasické přímočaré hardcore-punkové či anarchistické počiny do tohoto trendu nezapadají a proto se zdá, že jaksi vyšly z módy nebo stagnují. V Čechách je takovým ukazatelem Prague Zine Fest, ve Slovinsku Caffeine Hours, jako maďarský ekvivalent pak působí veletrh Ukmukfukk.  

obrázek 5 Honest for the truth.jpg

Obrázek 6 I drink your milk.jpg

Nyní již přímo k Posthuman Production, která dala silný podnět k tomuto článku. Jako label není příliš výkonná, alespoň soudě podle počtu vydaných či distribuovaných nahrávek. O to aktivnější je však Dávid Kudri v případě fanzinů. Jeho dvě hlavní tiskoviny, Posthuman a Arch Vile, mají každý jinou formu, obsahem se však vracejí k tradici hardcore-punkových tiskovin obohacených o společenskopolitický přesah. Převládá v nich extrémní hudba v podobě syrového punku, crustu a grindu, Dávid se navíc neuzavírá ani před styly jako death metal či elektronický noise.  

Obrázek 8 – Posthuman inside.jpg

Posthuman vychází již poosmé a grafikou se víceméně drží klasického stylu cut and paste. V rozhovorech navíc výrazně artikuluje problematiku kulturního aktivismu, význam principu DIY v současné scéně extrémní hudby, ale také politické otázky s tím spojené. Jako vhodný příklad uvedu rozhovor z aktuálního čísla, v němž rakouští grindeři Six-Score popisují současné problémy sqattingu ve Vídni, přičemž uvádějí souvislosti, o nichž se člověk nedozví ani z mnohých aktivistických webů.  

Oproti tomu Arch Vile (dosud vyšla tři čísla) je založen výhradně na rozhovorech s méně známými či exotickými kapelami, například s malajskými hudebníky okolo kapel Shitnoise Bastard či They Murder. Zinu však vévodí svým způsobem originálně brikolovaná grafika kultovních PC her DOOM  a Duke Nukem, která funguje jednak jako pozadí, ale občas  zasáhne i do obsahové stránky zinu. Jak listujeme stránkami Arch Vile, dochází hlavnímu hrdinovi, přesteroidovanému Dukovi, postupně dochází štít, životy i munice.  

Obrázek 9 – vnitřek arch vile.jpg

Kromě dvou výše uvedených tiskovin produkuje Dávid interaktivní (můžete do něj něco napsat) perzin #likeohneclick, A6 minizin Kuato Lives! a cyberpunkový román na bázi malého prince B-612. První zmíněný působí jako konceptuální satira na facebook, což nemůžeme považovat za příliš originální, ale přece jen chvílemi pobaví. Zinová jednohubka Kuato zase nabízí brikoláž hlášek z převážně sci-fi a akčních filmů, jež se staly popkulturními ikonami, dojde tedy na Star Wars, Terminátora, Kommando, tarantinovky atp. Jakákoli podrobnost o Dávidově verzi Malého Prince by byla spoilerem, prostě si o něj napište. Kromě výše uvedeného Dávid vypouští koncepty v podobě pouhých letáčků, například s motivem smějícího se Varga Vickernese.  

Obázek 10 varg.jpg

Tvorba Dávida Kudriho stojí na pomezí mezi klasickým punkovým zinem s tradičním obsahem a nutným společenskopolitickým přesahem a autorským perzinem, který se blíží soudobému trendu grafických tiskovin založených na vizuální originalitě. To se dá říci především o Arch Vile, #likeohneclick a Kuato Lives!, jejichž styly brikoláže si můžeme spojit s post-modernou, v Posthumanu bychom při troše dobré vůle našli i pozůstatky dadaistické avantgardy z padesátých let, ovšem jak Dávid tvrdí, okruh Guye Deborda jej neovlivnil.  

Tvorbu Posthuman Production každopádně považuji za téměř ideálně typickou pro soudobou fanzinovou produkci, s níž se setkávám v prostředí středovýchodní Evropy. Potkává se v ní dědictví bohaté punkové produkce z doby raného postsocialismu (kontrakulturní protest) a soudobý trend individuálního sebevyjádření pomocí originální grafiky. Posthuman je nadnárodní špinavý punker, ale i kavárenský budapešťský hipster s vytříbeným vkusem.    

Obrázek 11 oneclick ins..jpg