Neobyčejně zdařilá novinka Legendary Pink Dots není jediným doporučeníhodným titulem, na kterém se jejich frontman letos podílel. Nenechte si ujít pozoruhodné sólové album, dvě ad hoc setkání a jeden vycizelovaný tak trochu revival.
„I když je den nejtemnější. I když je noc nejdelší. I když se zdá, že už není naděje. I když přepínáš programy a vidíš jen příšery. I když malinký ty, malinký já, kteří se, kráčejíce, lesem strašidelných temných stínů, nepřestáváme ptát, zdá velký stvořitel náhodou nekýchl na svíčku, jejíž světlo nás mělo provázet až k laskavějším hájemstvím. I tehdy, přátelé, se v detailech ukrývá anděl,“ píše se v bandcampové anotaci dvojalba Angel in the Detail psychedeliků Legendary Pink Dots, které letos vyšlo na značce Metropolis.
Zprvu na mě ten dvouvinyl s výrazným komiksovým obalem působil hudebně spíše nenápadně, po čase jsem ale s překvapením zjistil, že jeho poslechem již řadu dní zahajuji bdělý stav a stále nemám dost. Anděl se patrně, jak praví název kolekce, opravdu skrývá v detailu.
Britsko-holandští, v posledních letech zase o něco britštější Legendary Pink Dots vedení zpěvákem, skladatelem a textařem Edwardem Ka-Spelem, pokračují ve spanilé tvůrčí jízdě a z jejich novějších titulů je zřejmé, že již zcela překročili stín, který na ně padl s odchody výrazných melodiků, dechaře Nielse van Hoorna a kytaristy a houslisty Martijna de Kleera. Ka-Spel s „klávesistou plus“ zvaným The Silverman, s nímž LPD před čtyřiceti lety zakládal, doplněni o stálého zvukaře Raymonda Steega a kytaristu a povoláním také zvukaře Erika Drosta, ustoupili k elektronické drobnokresbě střídmě doplňované „opravdickými“ nástroji. Kombinace živého hraní s manipulací přednatočených zvuků je disciplína, jejímž cílem je dokonalé prolnutí všech zvukových zdrojů tak, aby nebylo poznat švy a z reproduktorů se nelinul souboj dvou nesmiřitelných přirozeností. Legendary Pink Dots to na aktuálních albech dokonale zvládají a na jejich miskách nyní převažuje drobnokresba mikromotivků, názvuků, jemné geometrie… Zvykl jsem si definovat jejich hudbu jako veskrze osobitý mix ohlasů krautrocku, new romance a barrettovské psychedelie, po poslechu aktuálních LPD by mi tato charakteristika ale na mysl nejspíš nepřišla.
Jedním dechem zde ale musím dodat, že novinka – dvanáctipísňová kolekce Angel in the Detail, v níž, jak bývá zvykem, jsou tu tam písně zvukově propojeny do medleys a překvapivě chybí táhlé instrumentálky – hraje i na strunu milou milovníkům legendárních růžových starých časů. Občas se při poslechu objeví překvapení svádějící k domněnkám, že Pink Dots sáhli do svých snad bezedných archívů a vpletli do nových písní dávnější zvukové stopy; dělají to často a rádi, jak napovídá třeba bezmála dvacet dílů jejich „neřadové“ albové série Chemical Playschool.
Tak druhou ze čtyř stran novinky Angel in the Detail, tu „nejvíc retro“, završují Neon Calculators, v nichž nedokáži neslyšet saxofonové motivy Nielse van Hoorna. V závěrečné Red Flag slyším opravdického bubeníka, který se v sestavě skupiny naposledy vyskytoval v roce 2000, jinde tuším střihačské nůžky Stevena Stapletona, který počátkem devadesátých let coby producent ladil album Malachai do fazóny svých Nurse With Wound (kromě zmíněného alba dá druhá strana novinky lehce vzpomenout ještě na jednatřicetiletý majstrštyk Any Day Now). Vypjatá ne-balada The Photographer stojí na akustické kytaře a je z rodu písní, jaké nechyběly snad na žádném albu LPD minulé dekády. Jako jediná výpůjčka z minulosti se zvukově neprolnula s celkem a poněkud z něj trčí, možná je to ale tvůrčí záměr – všude jinde na albu Edward Ka-Spel zpívá o neveselých věcech do spíše uklidňujícího doprovodu.
Drobečky streamovaných koláčů
Jak píši v prvním odstavci, Angel in the Detail je nenápadné, o to silnější dvojalbum vyvolávající mírnou závislost. Zvuková libost se v díle Edwarda Ka-Spela ale často střetává s drásavějším textařským obsahem. Ka-Spel je bytostný básník, schopný improvizovat slova i na koncertním pódiu, a již zpočátku své umělecké kariéry si vytvořil svébytný styl textů na hranici verše a mikroprózy. Jeho kreace mají při poslechu pozoruhodnou vnitřní soudržnost a melodičnost, při čtení ale zjišťujeme, že ona forma je ve skutečnosti velice volná, neustále se proměňující a unikavá a nejlíp se čte zarovnána do bloku.
Pětašedesátiletý Ka-Spel je i nadále melancholikem. Opustil světy, jež zalidnil postavami Kapitána, Opice či Lisy (neónovým námořníkům a gladiátorům ale přitvořil neónové kalkulátory), opustil neskutečné krajiny, zčásti i bolestnou milostnou lyriku a popisuje současnost výrazně zblblou online leviatanem. Kde mu v minulosti byly inspirací zlé sny i uklidňující fantazie, tam nyní těží ze světa konspirací, fake news a nekonečné (ne)potřebě komunikovat, zůstávaje osamělým a posmutnělým pozorovatelem a anglicky zdrženlivým glosátorem.
Opakovaně se mu vrací téma dvojníka, ať už se jedná o vnitřní já nebo o voyeursky sledovaného souseda – ale není voyeur také sledován? Novinkou není ani téma přepínání programů tak, aby se sledující (ano, Ka-Spel je výrazně „vizuální“ básník, aktuální desce vévodí obraz zbožštělé kudlanky a zástupu věřících s očima přilepenýma k mobilním telefonům) stále držel ve stavu infotainmentové sytosti a ovladačem dokázal odmáčknout hrůzy vnějšího světa někam do minulých kanálů a užívat si pokladů světa, které – či jejich binární obrazy – jsou díky sítím tak dostupné.
Ale když v The Photographer zpívá o tom, že potkal „v hnusném baru Hitlera, poplácal ho po ramenou… zašeptal Díky,“ není zcela jasné, kdo je podmět a kdo předmět, ze souvislostí celé sloky ale vyvstává příbuznost se starší písní O From the Great Sea, v níž na sebe lyrický subjekt také bere vinu za tíhu světa: „Řídil jsem vlak do Dachau, nosil kuklu Ku-klux-klanu…“
Lásce, bez níž to na deskách LPD nejde, jsou věnovány dvě písně. Edward se ve svých milostných textech obvykle trápí probíhajícím vztahem, který jej ničí, sžírá se touhou, nebo teskní po tom, co bylo a již není. Na novince v písni Isle of Sight je tím odvrženým, ve svižnější Maid to Measure se mění v e-shop nabízející umělou partnerku – nemyslí se tím erotická pomůcka, ale „vyšší level“, který známe třeba z románu Viktora Pelevina s poněkud zavádějícím názvem Snuff.
A tak dále – výše zmíněné hodnocení je samozřejmě výrazně zjednodušené, postihnout tvorbu básníka jinak než slovy básníka nikdy není možné.
Jako Měsíc nad půlnoční lékárnou
A protože Edward Ka-Spel je z těch, kdo rychleji tvoří a vydávají, než já poslouchám a píšu, je namístě alespoň krátký souhrn jeho letošních aktivit. Pozoruhodnou sólovou novinkou The Moon Cracked Over Albion jsem se tolikrát jako právě vylíčeným Angel in the Detail ještě nezabýval. A to je přinejmenším stejně dobré. Edward je nejprve vydal na kapelním bandcampu, následovalo CD postrádající závěrečný osmnáctiminutový diptych, plnohodnotná, snad dokonce rozšířená vinylová verze bude k dispozici začátkem příštího roku. A tak, nemaje ono CD doma, jsem zatím nucen poslouchat pouze bandcampový stream, což z technických důvodů nedělám nijak rád, tady ale činím opakovanou výjimku.
Sólovka je to až „kapelně“ vrstevnatá, chytlavá a melodická, plná zasmušilejších songů; největší „kvapík“ Town Crier začíná slovy „Poslal jsem sám sobě pohled z prázdnin v pekle.“ Hned dvakrát zazní, že je (jak každý ví) Země placatá, a nechybí, v již zmíněné bonusové osmnáctiminutovce, ani další monolog Nejvyššího – tentokrát mu přítel na telefonu říká: „Ty jsi humanista, který přistupuje k lidstvu jako rasista k rase…“
Dubnové LP Midnight Pharmacy Edward Ka-Spel při nedlouhém americkém setkání natočil s americkým tandemem Nuits Rouges, tj. noiseovým chrličem Richardem Ramirezem, jehož slabost pro zesílené šumy rádií, sériové vrahy a filmové krváky známe ze stovek vydaných titulů, a jeho partnerem Seanem E. Matzusem.
Dvojice dvacetiminutovek, kterou Ramirez s Matzusem vydali na své značce Next Halloween, je víceméně ambientní plochou, v níž šumy a plochy doplňuje klavír, varhanní zvuky i terénní nahrávky. Lidský hlas zde – až na krátkou pasáž, z níž postupně vyplyne, že „láska je ve vzduchu“, a v níž je manipulován lynchovskou metodou „dvakrát pozpátku“ – téměř nezazní, snový celek jakoby stále někam prchal. Každý z tří stovek exemplářů, jež byly vypuštěny do světa, má díky technice sítotisku mírně odlišný obal. Ten flek rudé na černé pokaždé vyjde trochu jinak, růžová áčtyřka z kopírky, která je ledabyle přilepena na zadní straně kapsy, ukazuje DIY estetiku v té méně „hóch“ podobě.
Dalším Edwardovým letošním kolaboračním setkáním je elpíčko Alien Subspace natočené s italským duem Motion Kapture a vydané na rovněž italské značce Rustblade. Osmička písní v zajímavě řešeném obalu vůbec nezní špatně a download nabízí ještě devátou bonusovku. Jen mám dojem, že Motion Kapture jsou svým vzorům, mezi něž kromě nejrůznějších kosmische a ambientních souborů nepochybně patří i Legendary Pink Dots, až příliš poplatní (kdo má rád třeba S/T, může to brát jako doporučení). Výsledkem je hezká, dokonale vyvedená deska, kterou by člověk na základě poslechu klidně přiřknul Růžovým tečkám usilujícím navázat na zvuk svého asi nejslavnějšího alba The Maria Dimension.
A konečně je tu titul v zásadě ne nepodobný Půlnoční lékárně, totiž CD Revolutions in the Head. Německý post-industriální label Attenuation Circuit si téhle akvizice zjevně cení, jen málokdy totiž vydává fyzické nosiče. Na tomhle se ale pod „kapelní“ hlavičkou Stone Tapes sešli členové Legendary Pink Dots (Edward Ka-Spel a Silverman) s dvěma členy legendární, již čtyřicetileté kalifornské avant/antikapely Big City Orchestra a nejpilnějším nizozemským avant-elektronikem, všudypřítomným Fransem de Waardem. Cílem nahrávání bylo vytvoření šedesátiminutového soundtracku pro sanfranciskou televizní stanici – osm tracků rozdělených do čtyřiceti minut nyní vychází bez pohyblivých obrázků a jako naplnění premisy kalifornských o „disciplíně ve studiu“ dobře funguje. Flétny, elektrické varhany, analogové a softwarové syntetizéry, hlasové smyčky i rádio a kazeťáky vytvářejí nezahlcenou, možná trochu opatrnou plochu (mějme ale na paměti původní účel nahrávání), která dokáže potěšit, baví-li vás třeba to, co někteří členové LPD před lety prováděli mj. s Christophem Heemannem v rovněž „nepravidelné“ sestavě Mimir.
Legendary Pink Dots a jejich frontman toho každý rok do světa nevypustí zrovna málo, a tak se sem nevešel lecjaký živák, pravidelný halloweenský download speciál… a zrovna tak libovolně stahovatelný speciál vánoční, který Edward Ka-Spel a spol. jistě ani letos nevynechají. A 15. února oslaví čtyři dekády existence i v Praze.
