- Inzerce -

Eklektický Helm a jeho symfonie pro 21. století

Britský skladatel a producent Luke Younger na své novince Chemical Flowers dál ohledává možnosti na autonomní kompozice na hraně experimentální elektroniky a soudobé hudby.

„Asi vždy pracuji s nějakým narativem. Deska musí mít začátek, prostředek a konec a posluchač se v tom musí zvládnout zorientovat. V tomhle smyslu jsou moje nahrávky konceptuální. Ale rozhodně nejsou konceptuální v tom slova smyslu, že bych se snažil vyprávět nějaký příběh. Na to se můžu vysrat.“ řekl Luke Younger alias Helm v roce 2013 serveru The Quietus. Averze k velkým konceptům je z jeho více než dekádu dlouhé kariéry, která zahrnuje vše od hlukových stěn po subtilní kompoziční práci pro akustické nástroje. V takto nastavené metodě práce pokračuje i na novince Chemical Flowers, která završuje Helmovu proměnu z elektronického experimentátora v plnohodnotného eklektického autora na pomezí vážné hudby a současného klubového zvuku.

Foto: Robin Christian.

V úplných počátcích své tvorby byl často spojován s noisovou a dronovou scénou, a to hlavně kvůli projektu Birds of Delay, ve kterém působil spolu se Stevem Warwickem alias Heatsickem. Jakkoliv se Younger tomuto spojení nikdy tak úplně nebránil, v sólové tvorbě pod hlavičkou Helm se takto jednoduchému žánrovému zařazení víc a víc vzdaloval. Každá další deska vydaná u labelu Billa Kouligase PAN posouvala hranice Helmova zvukového světa. Do temných dronů začaly postupně pronikat efemérní field recordings, živé nástroje a uhrančivé elektronické smyčky. Jedním ze zlomových momentů jeho tvorby byla vřele přijatá deska Olympic Mess z roku 2015, na které už dávno nezněl jako generický noisař. Helmova kompoziční paleta se svoji bohatostí začala vymykat standardním měřítkům elektronického experimentu. V mnoha ohledech jeho struktury totiž spíš než současnou klubovou hudbu připomínají jazyk současné avantgardní vážné hudby.

Je ale možná trochu na škodu snažit se Helma zařadit do jedné konkrétní škatulky současného experimentu. Jeho hudba zní tak, že se jednoduchému zařazení vymyká. „Rád pracuji s nejednoznačností, nejvíce mě zajímá dělat hudbu tak, aby nebylo úplně poznat, co bylo původním zdrojovým zvukem. Chci tak vytvářet zvuková prostředí, ve kterých se posluchač ztratí,“ říkal serveru Resident Advisor v roce 2017. Oscilace mezi různými scénami se odráží i v seznamu jeho spolupracovníků a spoluautorů, který zahrnuje třeba australského producenta a zpěváka JG Thirlwella, experimentálně-popovou cellistku Lucindu Chua, nebo neúnavného improvizátora a saxofonistu Karla D’Silvu. I toto rozkročení mezi různými světy mu pomáhá zůstat v neustálém pohybu, díky kterému je každá jeho další deska ohmatáváním vlastních autorských a zvukových možností.

„Jakmile dokončím desku, začnu okamžitě přemýšlet o tom, co mě čeká dál, kam bych se mohl dál posunout. Mám totiž vždycky puzení udělat něco ještě většího, než jsem dělal doposud,“ popisoval Helm motivace svého vývoje v nedávném rozhovoru pro server Truants. Svoje slova s každou další nahrávkou naplňuje. Puzení nahrát něco, co by se z jeho portfolia vymykalo, u něj totiž nevede k nabubřelosti nebo okázalým gestům. Naopak je v jeho hudbě vždy přítomna jakási subtilní linka, které se daří jeho sonické výlety držet pohromadě. Zatímco na Olympic Mess vytvářel hypnotické smyčky, jejichž hlavním účelem bylo posluchače pohltit a přes absenci jasného metra za pomocí dlouhé stopáže vybudovat pocit nekonečného groovu, na novince Chemical Flowers do svého arzenálu přidává práci s klasickými nástroji a místy pokroucenou logiku písňové formy.

Už úvodní tóny tracku Capital Crisis (New City Loop) naznačují, v jakém zvukovém světě se budou tři čtvrtě hodiny nahrávky odehrávat. Jednoduchá smyčcová smyčka předznamenává detailní kompoziční práci, kterou Helm odvedl při psaní partů pro houslistu JG Thirlwella. V expozici svých hlavních skladatelských a producentských nástrojů pokračuje ve druhé skladbě I Knew You Would Respond, ve které housle kvílící v nekonečných ozvěnách rozmíchaných do sterea obalují zatěžkaný beat, který zní jako chopped and screwed verze krautrockového motoriku. Helm se tady vydává na neprozkoumané pole – ve své dřívější tvorbě byl jen málokdy takto doslovný. Jasná rytmická struktura, která se v různých permutacích ozývá i v dalších částech alba, propůjčuje jeho hudbě naléhavost, které dosáhne i bez budování velkých hlukových stěn. I přes veškeré novátorství se mu daří držet dalšího z autorských principů, který popisoval ve zmíněném rozhovoru pro Truants. „Zároveň s hledáním nových metod se snažím, aby každá nahrávka fungovala jako samostatná entita, ale aby zároveň s tím bylo poznat, že je to moje deska. Snažím se držet se nějaké zvukové linky, která všechny moje nahrávky spojuje.“ To se Chemical Flowers rozhodně daří.

Míra jeho skladatelské soustředěnosti je místy až překvapivá. Do ní se možná promítl i fakt, že Helm celou desku nahrával v osamoceném studiu v jihovýchodní Anglii. Během nahrávání tak trávil polovinu týdne v samotářských podmínkách v Essexu, druhou polovinu týdne v Londýně, kde se věnoval svému občanskému povolání a dramaturgickým a promotérským aktivitám. Z promotextů k Chemical Flowers je ale zřejmé, že samota nebo britská krajina je pro Helma pouhá okolnost, ve které tvoří, nesnaží se jimi posluchači dovysvětlovat, co svou hudbou chce sdělit. To, že má co říct je jasné nejenom z čerstvé desky ale třeba i z skvělé kompilace ALERT! vydané na jeho labelu Alert. Je snadné spadnout do recenzentských klišé a hledat za jeho abstraktními strukturami komentáře k současné britské společenské situaci. Chemical Flowers je ale v první řadě autonomní deska, kterou není potřeba zatěžkávat vyfabulovanými analytickými koncepty.