C-Y contemporary (www.c-y.se)
Na švédské padesátikorunové bankovce, kde se to jen hemží hudebními motivy, lze kromě portrétu pěvkyně Jenny Lind, notové ukázky z Belliniho Normy, kresby staré budovy stockholmské opery a vyobrazení švédského lidového nástroje nyckelharfa nalézt i citát Arnolda Schönberga o významu hudby nebo výřez z grafické partitury ke skladbě Bilder současného autora Svena-Davida Sandströma. Nejsem naivní, abych si myslel, že každý, komu se švédská padesátikoruna dostane do rukou, zná Schönberga a Sandströma. Nechci z toho ani vyvozovat žádné rádoby závěry. Přesto mi připadá přítomnost těchto dvou autorů na bankovce zajímavá a výmluvná – jako by upozorňovala na to, že ve Švédsku se takové hudbě daří. Tři alba z vydavatelství C-Y contemporary mi to potvrzují.
ENM – Ensemble for New Music – vznikl v roce 2006 a působí při Hudební akademii v Malmö. Zaměřuje se na světovou avantgardu druhé poloviny dvacátého století i na domácí autory, jejichž díla často uvádí v premiérách. Široký repertoárový záběr naznačuje i album Sounding Images. Lemují ho dva pětiminutové „number pieces“ Johna Cage ( Five, Five5), které jsou jako vstup a doznění CD dobrým dramaturgickým tahem. Mezi šesti krátkými příspěvky, napsanými přímo pro ansámbl mladými švédskými autory, se vyjímá expresivní píseň Herbsttag Martiny Tomner na slova R. M. Rilkeho, půvabná ukolébavka NåLå Andrey Lindberg-Tarrodi s křehkou mezzosopránovou melodií a prostým, ovšem barevně a harmonicky efektním doprovodem, či minimalistický kus And When I Turned Stefana Klaverdala. Svou délkou i mírou výbojnosti disku dominuje zmíněná více než čtvrthodinová Sandströmova skladba Bilder ve verzi pro bicí nástroje a ansámbl.
Trio Trespassing, které tvoří hráč na bicí nástroje Niklas Brommare, houslista Daniel Frankel a skladatel Jesper Nordin obsluhující elektroniku, mi svými sklony k experimentu a zároveň k jisté okázalosti připomnělo brněnský soubor DAMA DAMA. Album Transistory Frames je sestaveno ze sledu kratších, bez pauz na sebe navazujících skladeb, kde každá jako by přímo vyvolávala následující. Některé z nich napsal Nordin, jednu Brommare, začleněna je též sólová koncertantní kompozice pro bicí nástroje Metamorphose od známého švédského skladatele Pära Lindgrena, zbylé skladby vznikly „usměrněnou improvizací“ v reálném čase. Na Transistory Frames se odrážejí vlivy současných tendencí s live electronics, ale i rocku či lidové hudby, přesto je to velice konzistentní a skvěle vygradované album, které se dobře poslouchá.
Sólová tuba není zrovna nástrojem, který by skladatele soudobé hudby přitahoval, nepochybně kvůli svým zdánlivým zvukovým a technickým omezením. Norský tubista Kjetil Myklebust se pokusil tyto předsudky potlačit a u několika severských skladatelů si objednal kompozice pro tubu a elektroniku. Je zjevné, že právě elektronika vydatně napomáhá rozšiřovat zvukové a výrazové možnosti tuby, což ovšem nijak nesnižuje fakt, že Myklebust je skutečným virtuózem. Stačí si pustit posluchačsky nejvděčnější skladbu na jeho albu, I Heard Behind Me a Loud Voices (Revelation 1:10) Stefana Klaverdala, která vtipně odkazuje k tanečním elektronickým žánrům a stojí na šestnáctinovém tepu opakovaných tónů, aby nás o svých schopnostech přesvědčil. Ostatním skladbám je vlastní experimentální poloha; tradičně vyluzované tóny se v nich vyskytují maximálně ve stejném poměru se zvuky získávanými atypickými technikami hry, popřípadě se zvuky elektronicky transformovanými. Ve skladbě Benjamina Staerna Only Air And Noise je důležitou komponentou dech, kompozice HiLoFi Tonyho Blomdahla pracuje s nejvyššími a nejnižšími možnými tóny, následně upravovanými, netušené možnosti tuby však odhalují i další skladby (Trubba Idy Lundén, Prim Daniela Hjortha). Electric Tuba je objevné album, jehož kompaktnost posilují i kratičká Klaverdalova „dechová“ intermezza.