EnT-T Sampler: Dynamic Range

  

EnT-T Sampler: Dynamic Range

EnT-T (www.ent-t.com)

 

Telavivská EnT-T  (což není nic jiného nežli entita) osciluje mezi popem a komorností, kteroužto (mes)alianci chápou její producenti Lior Suliman a Tal Weiss v neběžném, nelascivním, nepodbízivém, naopak spíše přemítavém smyslu. Tak vyznívají alba, která jsem tu měl příležitost recenzovat, takových je i patnáct záběrů reprezentativního sampleru, obsahujícího průřez její zájmové sféry. Nazývá se Dynamic Range, ovšem dynamičnost této palety je spíše (vele)jemná, nejen že nezabrousí do vynucované nebo nastavované řádivosti či obhroublosti, ani nesklouzne do zhůvěřilosti či podprůměrné zaběhanosti, je to s ladem a skladem prezentovaná kolekce, v níž se nic nevymyká z přitlumené souladnosti . Přitom tu hudebníci namnoze s minimem prostředků dosahují maximální účinnosti.

Buďme však konkrétní (i když nerozvláční). Dub Mentor proaranžoval tradicionály When Johnny Comes Marching HomeJohnny I Hardly Knew Ya a výsledkem je zvariovaný Johnny  s vlakovým vjezdem i odjezdem, zejména však s podmanivým vokálem Anny Domino, zdánlivě nevzrušeným, ale omamným, který nadletuje nad bicími se zdubovaným podkladem. V Sugar Man Sixta Rodrigueze zpěvačka Karni Postel necukruje, je zadýchaně vtíravá a křehce se s textem svěřující, což dává tím větší šanci posluchače oslovit. Vehrouživé Matériel od Romaina Selliera je příležitostí pro pařížského zpěváka, který si říká edo. (ta tečka k němu patří), aby v cohenovsko-bécaudovském (ale víc bécaudovském) stylu udržel rozechvějné napětí a korespondoval s (opět) nerozprostraněným hudebním doprovodem. Jestliže Tale From Black Mika Lindsaye a Sama Genderse začíná poklidně, tím více v hudebním, poněkud strojovém  propojení vynikne nevinnost, až dětskost vemlouvavého projevu zpěvačky Tal Weiss. Naopak mimochodné spřežení s pískáním a luskáním je podstatou jemňounce dryjáčného February, jehož japonsky rozviřované rozvažování  s prvečky stereotypnosti vyznívá, jako by Yuco text sděloval někde mimochodem při procházce. Podobně vypravěčskou samozřejmost  má Zeev Tene v šansonu Sara And David, ale jeho projev unikátně koketuje s dramaticko-filmovou přihrublostí, přičemž text odhaluje s takovou samozřejmostí, že to vypadá, jako by si jeho peripetie průběžně  upamatovával. Znásobený vokální projev Hily Baggio ve skladbě Williama Holborna Gush Forth, My Tears osciluje od folkové komornosti až k opernímu vyzpěvování, čímž se z křehkosti ostatních zde usídlených zpěvaček poněkud vymyká.

Jí také končí první – vokální – půle alba, zbytek je bezzpěvný, nicméně nastoupená atmosféra se nijak zásadně neproměňuje. Uri Brener ve svém Credu osvědčuje dramatizující rozdíravost s občasným vnitřním zavýbušněním. Na což navazují  japonští Arc Of Doves s Pavane od Tetsuyi Nakamury (= kytarista dua + pianistka Afull Kobayashi) s posloupně vyčkávavou, překlopně vrtošivou, odhalivě nevěřivou alergizující těkavostí a zmatou posluchače tím, že očekávané vyznění není naplněno. Pro následující The Tea Rockers Quintet, skladatele Wu Na a harfenistku Juliu Rovinsky odkazuji laskavého čtenáře (tak jej nazývali publicisté v devatenáctém století) na recenze alb Ceremony, Deform From Within a Dark, které byly ne tak dávno publikovány na těchto stránkách. Zato výňatek ze Sudden Birds, s nímž se do pořadí vrací Karni Postel, je plné zahalenostního tušení, vybrnkávaného očekávání, provokujícího až do úderu. Skladba Uriho Brenera (viz předchozí Credo) Equinox v podání kanadské violoncellistky Rachel Mercer je vysoukaně rozhalivá, choulivě zašmodrchaná, ale i konejšivě prostoupivá a vzápětí výmluvně překotňující, její soustředěně smírčí nálada z komorní lahodnosti přejde až do sférického vytržení i popadavosti v závěru. Demonism 1od vilderNess (pod kterýmžto jménem se skrývá kytarista Udi Amiel) skýtá hlubinné probleskování, vylaďované očarovávání a ulpívavou usebranost. Dofinišuje v pokojnosti.

Více než 78 minut nepředháněného plynutí hudby a splynutí s touto hudbou mě přivádí k závěrečnému přání: Chtěl bych (a určitě nehovořím pouze za sebe), aby mě místo do aleluja hraných odrhovaček v rozhlase od rána uvítal právě takový typ hudby, jaký najdeme na Dynamic Range. Prosvětlilo by to den.