Erb/Baker: Bottervagl

  

Erb/Baker: Bottervagl

Veto Records (http://www.veto-records.ch)

 

V pořadí již šesté album vycházející na Veto exchange, spojce Luzernské  a Chicagské freejazzové scény a subdivizi svýcarského labelu Veto Records s názvem Bottervaggl opět svádí dohromady pianistu Jima Bakera a zakladatele labelu, hráče na tenorsaxofon a kontrabasklarinet, Christopha Erba. Materiál alba pochází ze společných improvizačních seancí nahraných v Chicagském Kingsize studiu při Erbově třítýdenním pobytu v dubnu roku 2012, z nichž plánuje Erb sestavit a vydat na Veto Records ještě další tři alba na sklonku letošního roku.

Za oběma z muzikantů stojí úctyhodné diskografie a splupráce s celou řadou známých osobností na poli freejazzu a volné improvizace, pro zmínku snad postačí uvést dvě jména Fred Lonberg-Holm a Michael Zerang. Erb navíc k tomu působí v kapelách Veto, BigVeto, Lila a erb_gut. Z poslechu alba je zřejmé, že oba hráči zdárně operují v idiomu freejazzu. Nečiní jim problémy nechávat volný průchod své hudební představivosti a zároveň pozorně sledovat jeden druhého a podnětně na sebe reagovat.

Úvodní skladba s překvapivě českým názvem Motýl  je prodchnuta prolétávajícími motivy a rytmicky roztřepenými sériemi tónů, které si Erb a Baker vyměňují v nepřeberné rychlosti. Erbův pravidelně opakovaný totožný tón  je však až příliš okatou předzvěstí konce skladby. Následující Tximeleta představuje po hudebně-experimentální stránce asi nejradikálnější část alba. Rozehrává zběsilou šarvátku mezi oběma nástroji, ve které se Baker oddává rozverným běhům na klaviatuře, nechávaje Erba variovat na několika tónech nebo naopak rozeznívá clustery tónů piana, a tím podněcuje Erba k zběsilým běhům, ve kterých jako by se pokoušel rozeznít sněť tónů najednou. Posléze však album ztrácí na ráznosti, jízlivosti a energičnosti a propadá se do vleklejších, romatizujících pasáží.

Erbův výrazový arzenál i technická zručnost při hře jsou úctyhodné, uhrančivé přefuky, přiškrcené jemně vypouštěné tóny i basklarinetové staccato jsou jen zlomkem toho, co Erb na své nástroje dokáže předvést. Přesto po zvukové stránce album nijak zásadně nepřekvapí, zvuk Bakerova piana je na celém albu stejný, jen nakřáplé trylkující vibrato Erbova tenorsaxofonu místy připomíná syntezátor.