Je málo českých skladatelek, říká skladatel PK. A já se ptám proč.
Proč se mozaika celistvosti u mnoha žen prostě ne a ne složit, přestože ženy tvůrkyně mají v sobě jiný druh poctivosti, přesnosti, abstraktnosti a neuchopitelnosti.
V šesti letech jsem vstoupila do dětského souboru, kde víc než dirigent a soutěže O zlatou snítku mě zaujala postava Kamily M., kterou jsem vnímala jako ženu budoucnosti.
Kamila stejně jako moje oblíbenkyně Patti Smith četla prokleté básníky, milovala Burroughse a každé ženské gesto její matky ji ponižovalo…..
V sedmdesátých letech PS křičí své nespokojenosti a čte poezii na prestižním St Mark‘s Church – obdoby Warholovy Továrny. Její verše se z větší části točí kolem sexu a bezuzdně míchají mužský a ženský prvek.
V té době chodí Kamila na základku, kde se musí mlčet, a protože ráda zpívá a také vstupuje do dětského souboru, který vede dirigent se svou ženou. Žena měla obrovský potenciál a dirigent ho držel tak nějak pod pokličkou, většinou celkem nefér prostředky. Když složila něco pěknějšího, hned seknul. Bylo nepsaným zákonem, že žádná tvůrčí aktivita tak nějak nesměla přesáhnout hranice jeho chápání. Holky ve sboru poslušně adorovaly a jediná rebelka byla Kamila, která jakousi nenaplněnost mužské a ženské komunikace tušila a tak dusila, že při koncertech omdlévala a my jsme jí vynášely do portálu, aniž by se směl koncert přerušit.
Když se Kamila konečně dostane do „komorňáku“ dostává od matky jako danajský dar album Horses, které mimo jiné znamená přijetí bílého ženského hlasu jako plnohodnotného rockového nástroje… Jsou na něm skladby jako Birdland s texty:
His father died and left him a little farm in new england.
All the long black funeral cars left the scene
And the boy was just standing there alone
Looking at the shiny red tractor
Him and his daddy used to sit inside
And circle the blue fields and grease the night.
It was if someone had spread butter on all the fine points of the stars
’cause when he looked up they started to slip.
Then he put his head in the crux of his arm
And he started to drift, drift to the belly of a ship,
Let the ship slide open, and he went inside of it
And saw his daddy ‘hind the control board streamin’ beads of light,
He saw his daddy ‘hind the control board,
And he was very different tonight
’cause he was not human, he was not human.
Je jedno, že Kamila nerozumí textu – v mluveném slově je emocionální síla a zásadní důležitost slov v jejím díle je jasná.
Kamila intuitivně pochopila i význam drog pro vznik alba, čichla si Toluenu lakařského a zjistila, že už nemůže zpívat „Běžíme jitrem ze školy a rodin, veselé linky vedou do šíra, život je jasný jako rozvrh hodin, a jako louka se nám prostírá.“ Skládá texty…
Protože si uvědomuje i to, že vizuální stránka a kostým umělce může být prosycen metonymickým významem, každý kus oděvu může evokovat stav mysli, krade mámě důchodky, otčímovi hubertus, poflakuje se po Praze a hledá spojence. Sedává na obrubníku, na schodech v tramvaji, jezdí po pásu eskalátoru a potenciál ostatních žen tak nějak tuší, ale žije s pocitem, že je divná, když dělá, co jí napadá. Na underground je moc mladá a tak se přihlásí na večerní konzervatoř, kde se naučí kvintakordových obratů. Chce ale hrát na kytaru a začala zpívat Kubišovou a to ji znevýhodňuje a tak dochází k nucenému odchodu.
Mezitím byla revoluce, karty víceméně stejně rozdané v NYC jako tady. Kamila se zakousla do hudby tak nějak přirozeně, vždycky jako zpěvačka nebo kytaristka, prostě spíš interpret. Nikdo už nikomu v projevu nebrání, A mezitím se začalo z žen něco emanovat. Jakoby se klubaly ven a zjistily, že je příjemné říct více lidem jinými prostředky, jak vnímají. Jenže stejně jakoby samy sebe nebraly příliš vážně a jakoby se bály, že za sebevyjádření budou platit nějakou daň a že se to po nich ani moc nechce. Dál zabíraly a zabírají prostor na pódiích převážně jako interpretující zpěvačky nebo ženy nakročené na půl cesty. A to je škoda.
Doufejme, že hudba projde nějakou transformací, kde už nebude třeba možná ani kompenzovaných emocí, toluenu, devastací matkami a jiných nemožností a kde se konečně ženský prvek nebude bát projevit.
