Eyes Of A Blue Dog: Rise
Babel Label (www.babellabel.co.uk)
Přestože oživování jazzu elektronickou hudbou si stále ve světě současné hudby uchovává jakýsi až mýtický punc novátorství, není v dnešní době už zdaleka ničím originálním. Pokud se však určitá energie v kombinování prvků jazzu a taneční hudby stále ukrývá, je to spíše v menších hudebních tělesech složených z muzikantů, kteří si jen odskočí odpočinout od svých zaběhlých kapel. Album Rise britsko-norského tria Eyes Of A Blue Dog vycházející na značce Babel se této svěží energie vzniklé z alchemického propojení řízného dubstepu, podmanivého ambientu a osvěžujícího jazzu snaží chopit a řádně ji využít.
Devět skladeb, z nichž pět obohacuje zpěv Elisabeth Nygard by dle očekávání mělo k vytvoření unikátní atmosféry a vyvolání dostatku hudebních dojmů bohatě stačit. I opakovaný poslech alba však jazzmana nebo náročnějšího posluchače příliš nepozvedne. Album, jakožto i jednotlivé skladby, trpí dynamickou a tématickou ochablostí. Jakmile se určitá skladba rozvine a navnadí očekávání posluchače na to, co bude následovat, ustrne nebo se rozmělní pod nánosem ostatních zvuků. Navíc se často dostaví dojem, jako by jedna složka nečerpala sílu z propojení s druhou, ale spíše strádala pod její tíhou.
Není tomu tak však u všech skladeb. Propracovanou a svébytnou strukturou zaručeně disponuje nejdelší kompozice Marble Faces, která se rovněž zdá být tahounem celého alba. Triu v ní asistuje basista Chris Hill, který obstarává hutnou drum’n’bassově znějící basovou linku. Páteří skladby je rytmický klávesový motiv, který Rory Simmons zdvojuje trumpetou a všelijak melodicky obohacuje. Uhrančivě rovněž působí rytmická fragmentace skladby vznikající z prolínání elektronických beatů s bubenickými kreacemi Terje Evensena.
Impozantním dojmem rovněž působí fakt, že za většinu hudebního materiálu, který vládne zvukem celé kapely jsou zodpovědni jen Simmons a Evensen. Přesto, že se Eyes Of A Blue Dog pokoušejí představit odvrácenou tvář moderní taneční hudby, sklouzávají svou harmonickou konvenčností a důrazem na líbezný, avšak nijak nevybočující hlasový projev Elisabeth Nygard do mainstreamu, a tudíž album Rise silněji osloví spíše jen příznivce hutných beatů.
