- Inzerce -

Eyes Of A Blue Dog: Rise

Eyes Of A Blue Dog: Rise

Babel Label (www.babellabel.co.uk)

 

Přestože oživování jazzu elektronickou hudbou si stále ve světě současné hudby uchovává jakýsi až mýtický punc novátorství, není v dnešní době už zdaleka ničím originálním. Pokud se však určitá energie v kombinování prvků jazzu a taneční hudby stále ukrývá, je to spíše v menších hudebních tělesech složených z muzikantů, kteří si jen odskočí odpočinout od svých zaběhlých kapel. Album Rise britsko-norského tria Eyes Of A Blue Dog vycházející na značce Babel se této svěží energie vzniklé z alchemického propojení řízného dubstepu, podmanivého ambientu a osvěžujícího jazzu snaží chopit a řádně ji využít.

Devět skladeb, z nichž pět obohacuje zpěv Elisabeth Nygard by dle očekávání mělo k vytvoření unikátní atmosféry a vyvolání dostatku hudebních dojmů bohatě stačit. I opakovaný poslech alba však jazzmana nebo náročnějšího posluchače příliš nepozvedne. Album, jakožto i jednotlivé skladby, trpí dynamickou a tématickou ochablostí. Jakmile se určitá skladba rozvine a navnadí očekávání posluchače na to, co bude následovat, ustrne nebo se rozmělní pod nánosem ostatních zvuků. Navíc se často dostaví dojem, jako by jedna složka nečerpala sílu z propojení s druhou, ale spíše strádala pod její tíhou.



Není tomu tak však u všech skladeb. Propracovanou a svébytnou strukturou zaručeně disponuje nejdelší kompozice Marble Faces, která se rovněž zdá být tahounem celého alba. Triu v ní asistuje basista Chris Hill, který obstarává hutnou drum’n’bassově znějící basovou linku. Páteří skladby je rytmický klávesový motiv, který Rory Simmons zdvojuje trumpetou a všelijak melodicky  obohacuje. Uhrančivě rovněž působí rytmická fragmentace skladby vznikající z prolínání elektronických beatů s bubenickými kreacemi Terje Evensena.

Impozantním dojmem rovněž působí fakt, že za většinu hudebního materiálu, který vládne zvukem celé kapely jsou zodpovědni jen Simmons a Evensen. Přesto, že se Eyes Of A Blue Dog pokoušejí představit odvrácenou tvář moderní taneční hudby, sklouzávají svou harmonickou konvenčností a důrazem na líbezný, avšak nijak nevybočující hlasový projev Elisabeth Nygard do mainstreamu, a tudíž album Rise silněji osloví spíše jen příznivce hutných beatů.


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.