Food Pyramid: Mango Sunrise
Moon Glyph (https://moonglyph.com)
Minneapoliské trio Food Pyramid se uvedlo v roce 2010 osmnáct minut dlouhou kazetou „The Sundance Kid“, kterou zároveň započali předem plánovanou trilogii. Od té se prezentují improvizacemi převážně na pódiích svého působiště. Protagonisty Food Pyramid jsou multiinstrumentalisté Chris Farstad, Chris Hontos a Michael Wethington. Stylově je zařadit není snadné. Jako nemálo projektů, které vám představujeme, se i oni pohybují na pomezí žánrů. Jejich experimentální styl je bohatý na imaginaci a improvizace. Zvuk je elektronický, ale stěží bychom je mohli přiřadit k současným elektronickým trendům. Těžiště inspirace se zřejmě nachází v krautrocku, tedy v německé psychedelii začátku 70. let, ovlivněné britskou scénou, například skupinou Hawkwind. V tvorbě Food Pyramid je patrný odkaz krautrockových legend jako Ash Ra Tempel, Neu, Faust či raných Kraftwerk.
Úvodní titulní skladba je vířivou improvizací na podkladu dynamické elektronické rytmiky. Melodické motivy se zde nabízejí způsobem příznačným pro německou legendu Cluster. Spleť pompézních ozdob vytváří bohaté spektrum barev. Poté, co se necháme unést touto kosmickou krásou, přichází na řadu klidná a trochu minimalistická Who Careosel. Jiskřivý zvuk kláves je plný světla a opět nás vede někam k nebeským výšinám. Melodické linky se vzájemně dokonale doplňují. Tento krátký kousek dává vzpomenout na zmiňovanou tvorbu raných Kraftwerk. Náladový saxofon a kytara se zkresleným zvukem á la anglické psychedelické skupiny přelomu 60. a 70. let vévodí v Orange Alert. Jako bych opět slyšel kapelu High Tide. Saxofon je oproštěný od jazzových vlivů. Spíše připomíná projev Nika Turnera z Hawkwind. Jakoby křišťálovým zvukem pestrá zvukomalebná směsice poklidně končí.
Další tóny patří asi nejzdařilejší skladbě na desce Oh Mercy. Tento kus je dynamický, minimalisticky propracovaný a má drive, který dodává posluchači kvanta energie. Po jedinkrát se tu také ozývá zasněně deklamovaný zpěv. Hudba se až zázračně neustále vyvíjí a neúprosně nás vede dál cestou imaginace. Na ní plynule navazuje skladba s prozaickým názvem The Thief. Bohaté spektrum klávesových zvuků má dosti ilustrativní podobu. Dobře by se hodilo jako backround k dokumentárnímu filmu.
Trochu překvapivě následuje pomalý dub Burger Night (Version), ve kterém je kladen důraz na výrazné basy a překombinované elektronické perkuse. Melodická linka se za prostřednictví delay efektu rozštěpuje na fragmenty. Toto je pro změnu asi nejtemnější skladba na albu. Prostřednictvím kousku Cosmo Canyon se však vracíme do krautrockově elektronických sfér. Jednoduchý minimalistický podklad je nosnou částí, doplňují ji rozličné zvukové ozdůbky. Trochu mechanický projev mi připomíná staré Tangerine Dream. I Know What I Saw je pekelně rychlé kosmické techno s expresivní kytarou a pohádkově hledačskými klávesami. Nicméně jako zřejmě plánované vyvrcholení celého díla bych toto nepovažoval za zdařilou volbu. Tento kus je na rozdíl od ostatních tak trochu příkladem opakujících se trendů ve světě elektronické hudby. Tečka patří monotónnímu elektronickému víru s názvem Extender, ve kterém se jakoby z dálek ozývají echem zkreslený saxofon a kytara.
Album Mango Sunrise je jakýmsi zvukomalebným monolitem. Nabízí ambientní proudy zvuků s neohraničenou rozpínavostí. Pompézní ráz některých skladeb dodává posluchači pocit euforie. Vliv německé experimentální scény 70. let je tu neoddiskutovatelný. Přístup projektu Food Pyramid jen dokazuje, že při hledání nových cest rozhodně není na škodu se občas vracet do minulosti. Vlastně je to nezbytně nutné, pokud jde v první řadě o to, kudy v hudbě směřovat dál. Mango Sunrise je onou nabízenou možností. Ukazuje nám, jakým jiným směrem by se mohla elektronická scéna v návaznosti na své formující prvky vyvíjet.
