Vydavatelství ECM dává prostor veličinám jasných kvalit z oblasti moderního jazzu a soudobé hudby, kromě toho však často podporuje nebo přímo iniciuje i nečekaná umělecká spojení. V tomto případě se jedná o spolupráci dvou zajímavých osobností – hudebního literáta a svérázné sólové violoncellistky. Literátem je Angličan Paul Griffiths (1947), známý v kruzích soudobé hudby jako kritik a muzikolog. Již v roce 1978 poprvé vyšla jeho kniha A Concise History of Modern Music, která rekapituluje hlavní tendence ve vývoji hudby 20. století od Debussyho po Bouleze. Kniha byla přeložena do všech světových jazyků, autor ji několikrát rozšířil a v r. 1995 vydal pokračování nazvané Modern Music and After. Další své studie věnoval např. dílu Messiaena, Cage, Bouleze, Ligetiho, Maxwella Daviese. Kromě toho si vydobyl pozici jednoho z nejrespektovanějších kritiků v oboru soudobé hudby jakožto pravidelný přispěvatel londýnského deníku The Times a později amerického The New Yorker. Málo kdo však ví, že Paul Griffiths je také autor literárních děl, operních libret, překladů a básní. Americká violoncellistka Frances-Marie Uitti patří k těm specializovaným interpretům, kteří zasvětili svůj život soudobé hudbě. Spolupracovala s Cagem, Scelsim, Andriessenem, Xenakisem, Kurtágem, Ferneygoughem a dalšími skladateli, kteří psali své violoncellové skladby přímo pro ni. Experimentovala s nekonvenčními technikami hry na violoncello a vyvinula techniku hry dvěma smyčci drženými v jedné ruce, která umožňuje hrát až čtyřhlasé akordy (ve svých skladbách tuto techniku využil např. György Kurtág). Na svých koncertech zařazuje i své vlastní skladby a improvizace, ve kterých nejlépe zužitkuje celou šíři svých objevů v oblasti zvukových možností violoncella.
Na CD There Is Still Time se Paul Griffiths prezentuje jakožto recitátor svých vlastních básní, ke kterým vytváří hudební dialog Frances-Marie Uitti. Griffithsova poezie sugestivně přednášená autorem má sama o sobě hudební kvalitu. Jednotlivé básně jsou pospojovány dlouhými violoncellovými improvizacemi, ve kterých Uitti rozeznívá svůj nástroj ve vhodně tvořeném akustickém prostoru a dosahuje působivých meditativních i extatických poloh. Hudební „fajnšmekr“, který má rád spojení témbrových kouzel a hudebních „impresí“ s poezií, tento exkluzivní artefakt jistě ocení.