- Inzerce -

Greifer: Neue Musik für 3 Zithern

Greifer: Neue Musik für 3 Zithern

Idyllic Noise / Lotus Records (www.lotusrecords.at)

 

V české politice se občas hraje na sudetskou notu. Kdyby ji někdo chtěl vyjádřit opravdu hudebně, těžko by si vybral lepší nástroj, než je citera. Tento nástroj byl vždy pevnou součástí kultury německy mluvících oblastí českých zemí, po válce pochopitelně vymizel, dnes se ho skupiny nadšenců snaží vracet na scénu. V Německu a Rakousku je situace jiná, citera tam nikdy neodstoupila z role důležitého nástroje lidové hudby a její rezonance jsou součástí tamní zvukové krajiny. A to vede i ke snahám o nové uchopení té dřevěné krabice se strunami, o její vytažení za hranice tanečních rytmů ländlerů nebo sentimentálních písní. Trojice mladých citeristů – Reinhilde Gamper ze severoitalského Brixenu, Leopold Hurt z německého Řezna a Martin Mallaun z rakouského Kitzbühelu – nabízí čtyři skladby pro nástroj uvězněný v klišé malebných alpských strání. Manuela Kerer pracuje v kompozici Solitudine Vaga s triem jako se třemi osamělými postavami, které střídavě vystupují do popředí, občas se dokonce ještě rozdvojují, když každá ruka získává samostatnost. Materiálem pěti krátkých vět je střídavě škrábání, drnkání na utlumených strunách i naopak dlouho doznívající tóny, struny se někde během hry přelaďují, jindy se mezi ně vmísí elektronické zvuky i nahrávky ruchu ulice. Každá část je jasně vyprofilovaná a vypointovaná, ticho a tóny jsou přesně dávkovány.

Mellow (My Feldman) Burkharda Stangla proti precizním miniaturám staví malbu ve velkých plochách. Podtitulem naznačená stylová spřízněnost s Mortonem Feldmanem je dobře slyšitelná. Tóny a akordy se v nepravidelných rozestupech opakují s mírnými proměnami, čas jako by zpomaloval a tři hráči se spojili v jednoho. Hudba pro snění v bezčasí, kterou si člověk po doznění chce pustit znovu, aby se nemusel probouzet. Probuzení ovšem obstará další Burkhard, tentokrát Burkhard Friedrich a jeho (D)evil Song, v němž se rustikální citera mění v monstrum zkreslené kytarovým aparátem. Zpod úvodního quasi-hardrockového běsnění sice po chvíli vyleze akustický zvuk citer, ale jejich rychlé rify mají stále agresivní energii a navíc jsou opakovaně přelévány zkreslenými a vazbícími plochami. Jako kdyby Sonic Youth byli na dovolené Tyrolích.

Zatímco první tři skladby se vyhýbaly asociacím běžně spojovaným s citerou, finální kus, Underground Surround Helgy Pogatschar se točí právě kolem nich, byť to bere trochu oklikou, přes slavný film noir Třetí muž (1949) režiséra Carola Reeda s Orsonem Wellesem v jedné z hlavních rolí. Hudbu k filmu složil a nahrál vídeňský citerový virtuóz Anton Karas, jenž se s ní dostal i do tehdejších hitparád. Helga Pogatschar poslepovala pestrou koláž z variací na Karasovo hlavní filmové téma a spousty dalších prvků. Slyšíme lidi vyprávět, jak si pamatují děj onoho filmu, jaké asociace mají spojené s citerou, loví v paměti útržky melodií, do toho se mísí ruchy z filmu nebo snad ulic současné Vídně. Celá skladba je pojatá jako prohrabávání se podzemím paměti a prohlížením toho, co jsme z ní vytáhli na světlo. Dobrá dramaturgie CD a originální skladby představují citeru jako zdroj zvuku, s nímž lze užít ještě spoustu dobrodružství.