Guan Xia: Earth Requiem

  
18

Guan Xia: Earth Requiem

Virgin Classics (http://www.emiclassics.com)

 

Earth Requiem, tedy Zemské requiem  čínského skladatele Guana Xiy je prezentováno jako gigantické dílo, jež bylo provedeno a nahráno v Pekingu v květnu 2011 k připomínce devastujícího sečuánského zemětřesení z r. 2008. Zároveň se má jednat o vůbec první čínské requiem. Partitura počítá se stovkou instrumentalistů, se stopadesátihlavým sborem, s varhanami a čtyřmi sólisty. Juxtapozice slov „requiem“ a „Země“ má odrážet kombinaci našeho soucitu a nejhlubšího smutku za duše polapené v této výjimečné tragédii. Sám skladatel Guan Xia společně s autory textu Lin Liuem a Xiaomingem Songem navštívili okres Wenchuan a byli svědky utrpení způsobeného katastrofou.  (Lze připomenout, že podle oficiálních údajů 69 197 lidí bylo usmrceno, 374 176 zraněno, 18 222 bylo prohlášeno nezvěstnými, přičemž bez domovů se ocitlo 4,8 milionů lidí, ačkoliv počet může být až 11 milionů). Jedná se také o skladatelův první pokus „sinizovat symfonii“ a „internacionalizovat čínskou symfonii“.  Spojení Východu se západním prvkem má v neposlední řadě představovat skutečnost, že Čínský národní symfonický orchestr & Sbor vystupuje pod taktovkou francouzského dirigenta Michela Plassona.

K výše uvedenému bych si dovolil přičinit dvě předběžné poznámky. Co se týče requiem jakožto hudební formy klasické mše za zemřelé, v podobě jak ji zná běžný posluchač v provedení Mozarta, Dvořáka či Verdiho, tak s touto formou nemá Earth Requiem společného takřka nic; což ovšem nutno dodat není specifikem čínské provenience, neboť i v evropské hudbě 20. století se začalo requiem sekularizovat a nabývat svérázných autonomních podob. Pomineme-li tedy programní námět, tak potom by se na dílo stejně tak hodilo označení oratorium či spíše kantáta ve stylu (velmi) pozdního romantismu. Druhá poznámka se týká okolnosti, že requiem s úplně stejným námětem složil také hongkongský skladatel Man-Ching Donald Yu, o čemž však není v materiálu o Earth Reqiuem ani zmínka. (Což však nevylučuje, že Guan Xia mohl být skutečně první.)




První věta Gazing at the Stars: Mediation for Orchestra and Voice je v zásadě bukolická idylka, v níž se mocně uplatňují smyčce, dřeva (anglický roh); tutti a sbor pak opakují jasně identifikovatelná témata vyjádřená slovy „gazing at the stars“ a „Respect the Aether“. Druhá věta Heavenly Wind and Earth Fire: a Fixed Melody Trilogy for Orcherstra and Voice je evidentně kontrastní. Větší hybností, dynamikou, uplatněním žesťů a bubnů, jakož i celou škálou rozsahu nástrojů, i  sborovými vsuvkami jsme vedeni k mocnému dojmu pohybu (až pochodu) fatálních sil; mohou se vybavit asociace např. s Orffovou Carminou Buranou. Po zklidnění ve střední části se smyčcovými flažolety nastává krátký návrat á la úvod.

Třetí věta Bondless Love: Romance for Orchestra, Vocal Soloists and Chorus je plná lyrických melodií, které vyjadřují zvláště dřeva, smyčce a různé kombinace sólových hlasů – včetně duet – a  sboru, jenž na text „Oh, Sun, gently moves aside the floating clouds/ kisses all lives tenderly“ odpovídá v kánonu „bathe in the holy sunshine… love each other!“. Tato část je patrně také nejvíce ovlivněna původním folklórem jihozápadní Číny, zvl. v melodii sopránové árie. Čtvrtá část Wings of Angels: Ode for Qiang Flute, Organ, Orchestra, Ensemble and Chorus je monumentální largo. Starověká flétna qiang, slyšitelná v úvodu, kde má improvizované sólo, zvukem poněkud připomíná naše dudy, jen je výškově ohebnější. Na Qiang navazuje zvuk varhan, přidává se sbor, zazní smyčce s flétnou, a různá dueta apod. vedou hudební proud do polyfonního klimaxu, kdy duše, které zakusily utrpení, odlétají do nebe a ohlížejí se zpět na reálný život: „the kind people/ owning happiness and glory/ evil souls/ nailed to the pillory“, což je následováno vyznáním: „when the glance of strangers weaves a net of love/ we will have a beautiful paradise“.

Tato čtvrtá věta má také oslavovat starobylou a legendární Qiangskou národnost vytvořením dojmu rozsáhlosti času a prostoru ve spojení s uměleckým vkusem moderních lidí. Můžeme pouze spekulovat, co se stane, až do Číny dorazí postmoderna – tedy pokud tam již nebyla odjakživa.