Hautzinger / Fujak / Sörés: Live in Brussels
Hev-Het Tune (www.hevhetia.sk)
V listopadu 2011 se v bruselském Studiu Odeon 120 sešlo trio improvizátorů: Rakušan Franz Hautzinger (čtvrttónová trubka), Maďar Zsolt Sörés (elektronika, viola, zvukové objekty) a Slovák Julo Fujak (semi-preparovaný klavír, preparovaná baskytara, zvukový procesor, hračky). Záznam jejich hry nyní vyšel, rozdělen do tří bezejmenných částí.
Říkat této improvizaci „neidiomatická“ je trochu zavádějící, byť je to nálepka, jež se do mysli dere jako první. Samozřejmě všichni tři hudebníci stojí mimo žánrové hranice a konvence, ale zároveň do ucha často ťukne podobnost s konkrétními hudebními idiomy, jako by s nimi trio cíleně pracovalo (což je pochopitelně jen spekulace). Hned v první části se do skřípání, vrzání, šumění a drbání Hautzingera a Sörése prolínají kontrastně snivé, málem romantické rozklady klavíru, které dodávají impresionistickou atmosféru. Ve třetí části zase do elektroniky a Hautzigerova frkání Fujak sází skoro boogie-woogie frázování – jen rozlámané skrze kubistický kaleidoskop. To jsou ale jen dva konkrétněji popsatelné dojmy z velice vrstevnatého a proměnlivého proudu hudby. Jsou tu místa tak tichá, až máte pocit, že hudebníci už odešli (několikaminutová skoropauza ve třetí části), i výbuchy hluku, abstraktní zvuky, jejichž původ těžko určit, i náznaky melodií a rytmů. Není tu opakování ani meditativní redukce, ale ani rychlé střihy a hektické skoky. Proměny probíhají rozvážně a je slyšet dlouholetá zkušenost všech tří účastníků s improvizováním v kolektivu, cit pro jakousi dramaturgii a komponování za pochodu. Není to radikálně nová hudba, protože její arzenál už je dobře prozkoumán. Je to ale ukázka promyšlené práce s tímto arzenálem, díky níž dává tato hudba smysl i mimo kontext okamžiku, v němž byla stvořena.
