- Inzerce -

Jakszyk, Fripp and Collins: A Scarcity of Miracles

Jakszyk, Fripp and Collins: A Scarcity of Miracles

Discipline Global Mobile (https://www.dgmlive.com)

 

V únoru roku 2009 se v anglickém hrabství Wiltshire překvapivě sešli Robert Fripp s Jakko Jakszykem (původním jménem Michael Lee Curran) ke kytarovým improvizacím. Žádný z nich neměl v úmyslu natočit album. Frippa známe především jako leadera King Crimson, zatímco Jakszyk mj. působil ve formaci 21st Century Schizoid Band, která byla složena z bývalých členů King Crimson a zaměřovala se na starý crimsonovský repertoár. Do této skupiny patřil i člen King Crimson z počátku 70. let, Mel Collins, který v době, kdy se Jakszyk rozhodl z nahraných improvizací vytvořit studiové album, prohlásil, že „o slovo by se měl přihlásit také chybějící saxofon“. Sestavu nakonec doplnili baskytarista Tony Levin a bubeník Porcupine Tree Gavin Harrison, oba nechyběli ostatně ani při posledním vzkříšení King Crimson v roce 2008.

Když album v únoru 2011 spatřilo světlo světa, vzbudilo také díky podtitulu A King Crimson ProjeKct řadu otázek. Je to jen jeden z řady vedlejších projektů nebo se jedná o regulérní počin King Crimson? Budou oživení King Crimson pokračovat právě v sestavě totožné s tímto albem? Opověď na obě otázky zřejmě zodpověděl sám Fripp, když se nechal slyšet v tomto duchu: „Je to jedno z mých nejoblíbenějších alb…z těch, na které jsem měl zásadnějším způsobem vliv. Má s King Crimson hodně společného, ale ve skutečnosti to není nové album King Crimson“.

Poslední řadové album karmínového krále The Power to Believe vyšlo v roce 2003, poté následoval reunion v roce 2008 v podobě krátkého amerického turné. Proto vydání A Scarcity of Miracles vyvolalo velké očekávání fanoušků. Není také divu, že se dlouholetí posluchači rozdělili na dva tábory. Jeden byl poklidným a trochu monotónním rázem alba zklamán, druhý jej považuje za projekt, který zdařile navazuje na předešlou tvorbu skupiny nebo Frippovy sólové dráhy. Jak samotné album vypadá?

Úvodní titulní skladba pohladí jak příjemný jarní vánek. První tóny znějí nesmírně přívětivě. Stejně jako následující skladby se tento kus nese v poklidném tempu, na pozadí neustále rezonuje ambientní zvuk Frippovy kytary, Levinova baskytara je stejně jako Harrisonovy bicí decentní a správně načasovaná, v popředí se ozývá jazzově ozdobný Collinsův saxofon. A Scarcity of Miracles připomíná King Crimson z období desky Islands (1971). Jakszykova doprovodná kytara má blízko k akustičtějšímu zvuku. Následuje díky Collinsovým aranžím trochu smooth jazzová skladba The Price We Pay, která začíná tóny čínského strunného nástroje guženg. Třetí kus Secrets výrazně vychází z Frippových soundscapes, se kterými se dobře prolíná poetický zpěv i trochu seversky znějící saxofon. Ke slovu se dostane rytmická sekce. Jazzová sóla Collinse jsou přítomná neustále a střídají se tentokráte s Jakszykovou sólovou kytarou a jeho poetickými vokály.

V osmiminutová skladbě This House se snoubí ambientní zvuk, připomínající některá alba tandemu Fripp & Eno, s dozvukem lyrických skladeb King Crimson z počátku 70. let. Následuje nejvýraznější a experimentální The Other Man, která asi nejvíce připomíná tvorbu King Crimson. V ostřejších konturách se ozývá Levinova baskytara. Po košatém experimentálním úvodu následuje rytmizovaná část, která je nejrychlejší na celém albu. K ostatním skladbám kontrastuje celkově ostřejším pojetím. Závěrečná The Light of Day začíná kytarovým dialogem Frippa a Jakszyka, na který navazuje přesná baskytara a atmosférický zpěv, jenž má podobu jakéhosi tajemného zaklínání. Ve skladbě je zřetelná meditativní poloha všech nástrojů, které dostávají slovo na pozadí rozpínavě se rozléhajícího zvuku. Vše majestátně zdobí Collinsův saxofon. The Light of Day působí díky dominantním soundscapes jako strašidelný sen, ve kterém celé album zvolna odezní.

Přestože nouze o zázraky představuje také nedostatek tvrdšího a konstruktivnějšího pojetí posledních desek King Crimson, zařadil bych se spíše do tábora těch posluchačů, které album považují za součást přirozeného vývoje Frippových pokusů. Ambientní pojetí je pro Roberta Frippa v současnosti příznačným způsobem hudebního vyjádření. Jako obohacující element se jeví také jazzový přínos Mela Collinse. Sám bych album označil jako příjemný a pestrý zvukový koktejl.

 

Jan Štefan