James McVinnie: Cycles

  
8

James McVinnie: Cycles

Bedroom Community (http://bedroomcommunity.net)

 

McVinnieho Cycles je souborem třinácti varhanních kusů, které složil Nico Muhly, takže jsou to přísně vzato Muhlyho Cycles, ale je jasné, že varhaník jako McVinnie skladbám neuškodil. James Mc Vinnie si buduje systematicky kariéru jako varhaník a klávesista. V letech 2008-11 byl zástupcem varhaníka Westminsterského opatství, a také hrál při mnoha příležitostech státního významu, jako např. při státní návštěvě papeže Benedikta XVI. v Británii. Vedle toho je znám četnými nahrávkami, sólovými výstupy po Evropě a v USA, a v neposlední řadě spoluprací s dalšími renomovanými mladými umělci, jako je právě Nico Muhly či violistka Nadia Sirota, kterou také můžeme slyšet v jedné části varhanních cyklů.

Cycles jsou však pro McVinnieho debutem v labelu Bedroom Community, což je koherentní hudební vydavatelství založené v r. 2006 na Islandu producentem Valgeirem Sigurðssonem, a jehož jádro (the intimate roster) tvoří aktuálně osm dalších umělců. Tato varhanní nahrávka nebyla však pořízena na předměstí Reykjavíku v Greenhouse Studios, nýbrž v Tonbridgeské školní kapli v UK. Hudebníci z Bedroom Community však také nahrávali společně, jak se můžeme přesvědčit z traileru k filmu Everything Everywhere All The Time, kde jeden z nich říká, že hudební spolupráce tolika výrazných individualit vypadá, jako by někdo nutil k páření živočichy různých druhů. Ale zpět k McVinniemu a tomu, jak vnímá potenciál varhan: „Varhany jsou jako velký symfonický orchestr ovládaný jednou osobou obsluhující řadu klaviatur a pedálů, rejstříků a knoflíků. Na jedné straně jsou varhany schopné imitovat orchestrální nástroje – vřelou smyčcovou sekci orchestru, lyrický klarinet, lesní roh, tympány – na druhé straně mají svůj vlastní důstojný způsob projevu. Varhany byly postaveny, aby promlouvaly ve specifických akustických prostorách. Když hrajete, je to jako byste rozehráli celou budovu v níž jste, což může být často elektrizující.

Sám skladatel Nico Muhly je ovšem také neméně zajímavá postava. Narozen ve Vermontu v r. 1981 a vychován v Providence, Rhode Island, graduoval na Columbia University v oboru anglická literatura, a v r. 2004 získal magisterský diplom na Juliard School; významná pro něj jistě byla i okolnost, že od svých studií šest let pracoval pro Philipa Glasse jako MIDI programátor a editor. Na jeho webové stránce www.nicomuhly.com najdeme nejen přehled jeho práce, ale též si můžeme přečíst jeho blogy, a to v původním slova smyslu, kdy jde o deníkové záznamy; v tomto případě různé postřehy z cest po Evropě či z amerického Středozápadu. Co se hudebních nápadů týče, navrhuje např. aby se Johna Adamse China Gates staly kmenovým repertoárem pro začínající klavíristy jako je Schumannovo Snění. Není také bez zajímavosti, že Muhly je autorem –  kromě mnoha děl pro různé soubory, sólisty a organizace – také opery Two Boys na zakázku několika operních domů. Psal rovněž hudbu pro filmy Joshua, Margaret a The Reader. S Bedroom Community spolupracuje od r. 2007.

Při poslechu varhanního cyklu nabudeme bezprostředně dojmu, že se jedná nepochybně o dílko zdařilé, rozsahem částí i celku uměřené – proto je také označováno jako EP. První tři preludia kombinují minimalistické postupy se sónickou víceznačností varhan; ve Slow Twichy Organs jsme svědky vkusného zapojení violy do varhanního podkladu. Přestože violové pasáže znějí melodicky i dynamicky zřetelněji než varhany v pozadí, nemůžeme se zbavit dojmu, že i tak spíše dokreslují chrámovou melancholii varhan; dojem je zřejmě umocněn tím, že proud varhanní hudby je neutuchající, kdežto viola se pravidelně odmlčuje. Následuje sedm antifonálních preludií, které všechny zachovávají stejnou tektonickou strukturu, kdy nejprve zazní v tenoru bez doprovodu liturgický zpěv podle příslušných pasáží z gregoriánského chorálu, následován varhanní hudbou bez zpěvu, která má dokreslit – i pomocí sémantických prostředků – obsah předzpívaného. Někdy varhanní hra vychází motivicky z předešlého zpěvu, většinou však se jedná o samostatnou motivickou práci ne nepodobnou Glassově odkazu. Celý cyklus zakončuje neotřelá kombinace varhan s marimbou označená jako Beaming Music, tedy zářící hudba. I zde marimba vůči varhanám vystupuje jako sólový nástroj, ale výsledným dojmem je vzájemná propletená symbióza, kdy podobně jako v lišejníku nemusíme již být schopni rozeznat houbu od řasy.