- Inzerce -

Jan Bělíček: Proměnit život v nezávaznou hru

V nepřeberném množství kazetových labelů produkujících odnože ambientního noise přestává být jednoduché se orientovat. Kvantita výrazně převažuje kvalitu, ačkoliv je potřeba klást si otázku, zda jí právě kvantita nepředchází. Těch několik málo jmen, která pronikla do širšího povědomí (Celer, Tricorn & Queue) jsou jen špičkou masivu současného demokratizačního hnutí v přístupu k hudbě. Někde v pozadí stojí postulát z Bretonova Surrealistického manifestu (který převzal od Lautréamonta) o tom, že poesii jednou budou dělat všichni. Proměnit život v estetickou, nevázanou hru, v níž samotné tvoření je jeho smyslem. Tahle ludibriózní revoluce se pomalými kroky sune do současnosti, i když stále funguje jako přirozená opozice tzv. funkcionalistického života. Není nic jednoduššího než si pořídit několik zvukových efektů a začít si doma tvořit vlastní auditivní univerzum. Jednoduchým způsobem, jak začít s vlastní tvorbou, je pořídit si syntetizátor, mikrofon, pár krabiček a začít s vrstvením ploch.

Mezi labely, které si na tomto poli vydobily poměrně brzo renomé je i 2:00AM Tapes z amerického Wilmingtonu, za nímž stojí Dave Doyen alias Vales. Na jeho příkladě můžeme pozorovat, jak se postupně konstituoval noise ambientní okruh interpretů a jeho estetika. První bezejmenné EP překvapivě hojně čerpá z odkazu heavy metalu a HC. Rychlé punkové vypalovačky rozkládá příliš intenzivní reverb a zrnitý zvuk. Po tomto albu ale postupně nechává vlastní tvorbu podvolovat podvědomé touze po sublimaci a rozprostranění. Další nahrávka vydaná na 2AM Sun Sick je vystavěna na postupné gradaci skladby a pozvolném přidávání dílčích hudebních prvků, nejokatější klišé ambientního noise. Převládají u něj meditativní pasáže, které v sobě kloubí orientální tradici extenze, sytosti zvukové stopy, zároveň však využívá zcela současně a okcidentální hi-tech efekty. Tento postmoderní hybrid odkazů na odvěkkou tradici, do níž je zaplétána současná technologie, sice není žádnou novinkou, přesto je pro scénu symptomatický. Na pomyslnou stranu noise se jeho tvorba překlápí na nahrávce Tosser, v níž zaznívá – jak napovídá název – nepříčetnost agresivního excesu. Velmi zajímavě v ní pracuje s pulzujícím povrchem skladby, který tvoří kaleidoskopickou plochu, na níž probleskují nepatrné fragmenty zvuků a celek zaštiťuje táhlý hučící podklad.

Největším jménem v katalogu 2AM Tapes vztahující se k vytčenému okruhu, který jsme nazvali scénou, je brightonský Jimmy Billingham alias Tidal. Ten má ve své diskografii mimo jiné i split s Motion Sickness of Time Travel nebo Hobo Cubes. Jeho syntetický, neoromantický ambient založený na repetitivních akordech syntetizátorů, kazetových smyčkách a zastřené, modulovaném vokálu, melancholickým jazykem promlouvá o barokní touze vyvázání se z tíhy země. Příznančný je pro něj i celou scénu klip ke skladbě The End is Built into the Beginning. Přírodní výjevy jsou v něm překrývány barevnými filtry a pojí se v nich artificiální a přírodní motivy. Jako spodní proud zaznívá fascinace východní mystikou a používání tlumených teplých a studených barev. Velmi často je do skladeb, výtvarného doprovodu nebo klipů zakomponována cykličnost a melancholické pozorování zániku. Celé video je pak typické svou snovostí, v níž se v rozmlžených konturách proplétají fluktující lidské tělo, přírodní scenérie a barevné koláže připomínající tibetské mandaly. K tomu Billingham v jednom z rozhovorů poznamenává: „V hudbě je jakási čistota emocí, která ale zůstává naprosto abstraktní – zároveň povědomá i odcizená.“

V podobném střihu pokračují i Sky Stadium z New Jersey, kteří ale mají ve své diskografii i písničkový split s Cough Cool. V katalogu je možno najít v podstatě desítky podobných projektů, které se odlišují jen v drobných nuancích. Úplně jinou sféru ovšem ukupuje Billiam Wutler Yea, psychedelický noise ambient s nepravidelnými beaty z Moskvy. Na svých rozmáchlých skladbách rozehrává pozoruhodnou kombinaci lo-fi selhávajících ambientních ploch, které však sugerují dšamanskou atmosféričnost, vysamplované promluvy z filmů, politických prohlášení a rozvolněnou rytmiku beatů, jež nemá daleko k synkopickým strukturám jazzu a experimentujícího dubstepu.

Z úzce vymezeného profilu 2AM Tapes pak vystupuje několik projektů. Nahrávku zde má radikální noiser Lee Cummings aka Kylie Minoise, jenž je znám pro své konfrontační živé performance. Benjamnin Rossignol (Ophibre), představitel sound artu z Bostonu, je zastoupen svým mixem drones a subtilních glitchových fragmentů lavírujících na nejisté hranici mezi monotónností a hysterií. Poměrně klasický vícevrstevný analogový noise vytváří Red Electric Rainbow, z jejichž produkce se vyjímá snad jen album White Whale Sings, Blue Whale Cries. Zajímavým přírustkem je kazeta italských nodolby, kteří ačkoliv také následují trend analogového noise, na svých nahrávkách se jim rozmáchlými noisovým stěnami a kovově zefektovaným vokálem daří posluchače překvapit.

Na zcela odlišném poli se ovšem nachází boční projekt Chloe Wallace & Karl MV Waugha z kultovního free folkového uskupení A Band. Ten nese název The Zero Map a jejich kombinace folku, noise a náznaků free-jazzu – podobně jako u takových Peeesseye – stojí mimo jakékoliv mantinely uvedených „žánrů“. Jejich tvorbu snad nejlépe shrnuje citát z prohlášení na adresu sousloví The Zero Map. „Redukování všeho na nulu, odstranění všech vztahů, jakékoliv symetrie a veškerého předporozumění. V hudebních termínech to znamená recyklaci, využívání noisových jamů znovu zabudovaných do něčeho jiného tak, aby hrály funkci dokreslení v pozadí; použítí kytarového riffu zapomenuté metalové kapely hraného akusticky, vysamplování své vlastní skladby, vrstvení tónů casio kláves, aby imitovaly analogové syntetizátory, zpívat dětské říkanky skrze nekonečný delay, lisování nahrávky zatímco spolubydlící podřimuje.”