Pokračování legendární Zahrady, přenesené tentokrát do prostor města, má neméně působivé vyznění. Deska Sunflower Mandala představuje relativně nový domácí ambientní projekt Night Note.
Label Blue Lizard Michala Kořána (Kora Et Le Mechanix, dříve Richter Band ad.) se v poslední době rozmáchnul. Z dříve vlastního vydavatelství s epizodním způsobem fungování, se stal jeden z nejdůležitějších pramenů domácí ambientní hudby. A to jak dříve vydané, která dostává díky reedicím možnost zaujmout nové posluchače, tak zcela nové, kdy se skrze vydavatelství mají možnost mladí autoři poprvé představit svou introvertní hudbu širší veřejnosti. V dnešní dvojrecenzi si představíme poslední dvě desky labelu, které krásně ilustrují oba póly Blue Lizard.
Album Zahrada, které Jaroslav Kořán nahrál s mnoha spolupracovníky mezi roky 1988 a 1992, podle mnohých, předběhlo svým etnicko-ambientním soundem dobu. Nebo se do hektických devadesátých let příliš nehodilo. Každopádně každé jeho vydání bylo vždy brzy rozebráno, což pro ambientní nahrávku, široce obcházející mediální prostor, už něco znamená. Jaroslav Kořán jako by si byl síly výpovědi alba vědom, a tak hned po vydání Zahrady začal shromažďovat další nápady s podobným, všedně tichým vyzněním. Středobodem kolekce Líné léto nakonec není šumavská zahrada s bohatým vlastním životem, ale ticho uprostřed velkoměsta.
„Tuto hudbu jsem nahrával doma v Praze se svými přáteli hudebníky na čtyřstopý kazetový rekordér Fostex a páskový magnetofon Tesla. Vytváření vícevrstvých playbacků bylo tehdy velmi pracné a komplikované. Na nahrávkách hrají i někteří, se kterými jsem se setkal jen náhodou, a v Praze žili jen krátce. Nikdy se u mě nepotkali navzájem. Vždy někdo prostě přišel na návštěvu, vypil čaj a natočil se mnou anebo sám svoji improvizační část hudby podle mého přání“, vzpomněl autor při příležitosti reedice.
Místo bukolického hemžení hmyzu a ptáků, uvádí některé skladby hvízdání čajové konvice, zvuk tekoucí vody nebo tlumený hovor v pozadí. Prim ale hraje spíš dialog akustických nástrojů v rukou autora nebo řady hostí s tichem. Jen výjimečně do hudby vstupují vokály Alice Rose nebo Marianny Rainforesteiner. Velkou roli hraje v řadě skladeb cinkavá mbira Američana Michaela Delii a housle Vladana Malinjaka. Pouze epizodicky vstoupili do akusticky ambientního světa Jaroslava Kořána Ian Wood z Kava Kava se svým didjeridoo, Pavel Richter překvapivě s klarinetem nebo dechaři Jiří Alexa a Jiří Schmachtel s trubkou a saxofonem. Všichni hosté ovšem pokorně slouží celkové atmosféře zastaveného času, nikdo nemá potřebu v nahrávce exhibovat. Je skvělé, že vzory Briana Ena nebo Jona Hassella získaly v naší kotlině následovníka jasně navazujícího, přesto hovořícího svojským, uhrančivým hudebním jazykem. A to nejen na Zahradě, ale i na méně známém následovníku Líné léto. Obě kolekce hravě obstojí i po více než dvou dekádách od prvního vydání.
Nadšenců, kteří skládají hodiny zajímavé hudby čistě do svého šuplíku, bez ambice nabízet jí komukoliv jinému, je určitě velké množství. Milan Maštálka, výborný perkusionista a žák Hearna Gadboise a Miloše Vacíka, je vedle bubnování tichým milovníkem a tvůrcem elektronického ambientu. Stačí navštívit jeho profil na Soundcloudu a seznam stovek skladeb v desítkách alb je jasným důkazem, že anoncovaná vášeň není pouze náhodným fanouškovským vzplanutím, ale dlouhodobou láskou. Je záslužné, že label Blue Lizard přemluvil autora, aby jako Night Note kolekci jedenácti skladeb nazvanou Sunflower Mandala předložil širší veřejnosti.
Už název alba naznačuje, že v případě Night Note se jedná o desku s „východními“ inspiracemi. Základem jedenácti kompozic je statický podklad, amalgám elektroniky a akustických zvuků, jako jsou tibetské mísy. Nad základem se pak ve vedoucí melodické úloze střídá klavír nebo softwarová simulace klasických etnických nástrojů, nejvíce arménského duduku a citery. Čistě meditativní sólová kolekce se sice vyhýbá barvotiskově přeslazeným new age variacím, na druhou stranu, Milan celé album postavil na jediném mustru, který se nejpozději v polovině hodinové kolekce ohraje. I když jsem se snažil, málokdy má pozornost vydržela sledovat Sunflower Mandala až do konce. Rozumím tomu, že Mašálka svou elektronickou tvorbu tvoří primárně pro sebe, přesto bych si přál, aby se tvůrcům dostalo pevnějšího producentského nebo alespoň přátelsky kritického vedení (například ze strany vydavatele). Málokdo totiž dokáže, možná i díky množství hostů, připravit v domácím ambientním prostředí tak barevnou hudební mozaiku, jako Jaroslav Kořán na příkladu Líného léta.
Jaroslav Kořán a přátelé: Líné léto
Night Note: Sunflower Mandala
Blue Lizard (www.facebook.com/bluelizardrecords/)
