- Inzerce -

Jean-Paul Dessy: Prophètes

Le Chant du Monde (www.chantdumonde.com)

Belgičan Jean-Paul Dessy (*1963) je současně interpret i skladatel; v  této dvojroli se představil i letos v červnu v pražské Arše, kde spolu s  Ostravskou bandou uvedl svou skladbu Orée-Oraison-Hors-Raison. Působí jako violoncellista, dirigent a umělecký šéf renomovaného ansámblu Musiques Nouvelles a právě interpretační činnost a bohatá zkušenost s  prováděním děl jiných současných skladatelů mu pomohla najít cestu na poli kompozice.

Dessy sice psával hudbu pro film, divadlo a tanec, s ambicióznější tvorbou ale začal později: „Zlomilo se to se skladbou Baruch: následovala další díla pro sólové violoncello, pro dvě violoncella, pak kvartet, hudba pro ansámbl a nyní opera a symfonická hudba. Ale vyšlo to od violoncella a odnikud jinud. To je základ, od něhož se odvíjel můj posun v komponování,“ můžeme si přečíst v rozhovoru se skladatelem, který je náplní bookletu k Dessyho profilovému albu Prophètes (Proroci) namísto obvyklejších autorských komentářů.

CD Prophètes zahrnuje pět skladeb pro sólové violoncello z let 1997–2007 v provedení autora. Čtyři z nich svými názvy prozrazují starozákonní inspiraci (Baruch, Sophonie, Amos, Exodus), pátá je nadepsána latinskou frází Non multa sed multum (Ne mnohé, ale mnoho). Názvy nevnímám jako programní, spíš jako emblematické.

Povaha hudby je ve všech pěti skladbách obdobná – nekomplikovaná, kontemplativní. Vždy jde o quasi improvizované variační rozvíjení jedné myšlenky figurativního charakteru; vlivy renesanční a barokní hudby jsou tu více než markantní.

Dessy neexperimentuje, (znovu)objevuje polohy, v nichž je zvuk violoncella – řečeno s dávkou patosu – nejpůvabnější, nejznělejší, a to bez zbytečných virtuózních gest, což bývá častým neduhem skladeb, které si instrumentalisté píšou sobě „na tělo“.

Mám za to, že čistě koncertnímu provedení se tato hudba vzpouzí. Představuji si ji v sakrálním prostoru za účasti náhodně příchozích návštěvníků, kteří se na delší či kratší dobu ponoří do hudebního toku a  pak zase odejdou – ne zklamáni, ale naopak nasyceni silou prožitého okamžiku. Nicméně i z kompaktního disku se Dessyho skladby poslouchají velice dobře.


Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.