- Inzerce -

Jiří Špičák: Plán B – rozmetat kapitalismus

Protestong jako umělecký komentář k aktuální společenské situaci byl vždy poněkud vysmívanou formou – často proto, že se jeho autor nechal zaslepit mnohdy domnělou důležitostí svého vlastní sdělení a rezignoval pak na formální úroveň díla. Obsah vysoko nad formou – to je onen rozkol, kvůli kterému se posluchači naučili dívat se na skladby naplněné skutečným názorem skrze prsty. Přestože žijeme v době, která má hospodářské a politické krize prakticky zákodované v genech, dlouhou dobu to vypadalo, že hudebníci z nezávislé scény nijak zvlášť neprahnou po jejím komentování.

Vždycky ale najdou výjimky – z poslední doby je to třeba londýnský raper Benjamin Paul Ballance-Drew, který v roce 2005 začal vystupovat pod jménem Plan B. Svoji první desku, lakonicky nazvanou Who Needs Actions When You Got Words pak vydal o rok později – svým nesmlouvavým projevem nezvykle podpořeným akustickou kytarou si okamžitě zajistil jedno z předních míst na scéně alternativního britského hip hopu. 

Svoji popularitu zužitkoval možná trošku nečekaně  – v roce 2010 vydal konceptuální desku The Defamation Of Strickland Banks, které se vezla na vlnách r’n’b – za tenhle žánrový veletoč si Plan B vysloužil pohrdání od “antikomerční” části scény, úkrok stranou se ale vyplatil. Vypěstoval si totiž popularitu, kterou pořádně zužitkovává až letos. Právě popularita a smlouva s velkou nahrávací společností (konkrétně Warner Music) mu umožnila realizaci hip hopového muzikálu Ill Manors, který posluchačům nabídne v květnu.

Předzvěst příběhu o mladých lidech, které společnost “nutí konzumovat”, přinesl stejnojmenný singl Ill Manors – ten je zatím nejreprezentativnější hudební ilustrací současného frustrace mladé generace z hroutícího se kapitalismu. 
Plan B se v textu skladby s nadsázkou pasuje do role mluvčího chudé mládeže, výtržníků, kteří měli na svědomí nepokoje ve velkých anglických městech v srpnu minulého roku – nechybí zastrašování bohatých, upevňování vlastní pozice coby násilníka, vtipkování na účet ministerského předsedy Davida Camerona ani citace slavného singlu The Clash London’s Burning z eponymní desky z roku 1977. Třešničkou na bombasticky angažovaném dortu je pak smyčcový sampl z nejslavnější symfonie Dimitrije Šostakoviče, Sedmé, která je známá jako Leningradská.

Přestože všechny vnější znaky skladby Ill Manors jasně ukazují, na kterou stranu barikády se v aktuálním boji Plan B staví, některé verše už jsou natolik přepálené, že zjevně indikují nadsázku. Plan B tak nakonec poměrně rafinovaně naznačuje, že složité celospolečenské problémy nemají jednoduchá řešení. Jak je  u protestsongů zvykem, nejde ani tolik o to, jak jej zamýšlí jeho autor, ale jakým způsobem jej pochopí posluchači.