John Surman & Howard Moody: Rain On The Window

Varhany jsou nástroj, který má i současný posluchač stále spojený s  duchovním prostředím a vážnou atmosférou. Pokud se však zaposloucháme do nové nahrávky, jež vznikla z kooperace Johna Surmana a Howarda Moodyho, může se nám tato základní představa o varhanách dosti rozšířit.
Tito dva britští umělci spolu v minulosti pracovali již několikrát, ale spíše v pozicích sólista – dirigent. Poprvé na desce Proverbs And Songs (ECM, 1998), která zatím možná nejlépe ukazuje Surmanův vztah k duchovní hudbě a starým textům. Později Surman též komponoval pro Moodyho těleso Sarum Orchestra. Nové album Rain On The Window je oproti těmto předchozím spolupracím odlehčenější. Oba aktéři zde spolu stojí poprvé sami jako rovnocenní instrumentalisté, autoři a improvizátoři. Mezi patnácti kratšími kousky natočenými v krásné akustice chrámu Ullem v  Oslu tak najdeme autorské kompozice, improvizované kusy i variace na tradiční písně.
John Surman je hráč, který je schopen skrze své nástroje (zde používá sopránsaxofon, barytonsaxofon a basklarinet) vyprávět poutavé příběhy. V  improvizacích je umírněný, dává si záležet na melodických frázích a i v  několikaminutových plochách je u něj stále zřetelná logická výstavba i  neustálá blízkost k základní myšlence a charakteru dané kompozice. To demonstrují například část Circles I. a II. nebo Stained Glass.
Howard Moody se zase ukazuje jako varhaník neustále experimentující se zvukovými možnostmi svého nástroje. V jeho produkci je slyšet respekt k  tradici od starých chorálů až k Olivieru Messiaenovi a zároveň i nadhled soudobého hudebníka. Osobitou vážnost má jeho sólová kompozice Tierce, ale v titulní skladbě Rain On The Window například dosahuje se Surmanem až odlehčené filmové nálady, v The Old Dutch se dokonce vtipně přibližuje lidovému flašinetáři a svého kolegu doprovází se zkušeností z  jazzu. Některé varhanní pasáže mi připomněly i kompoziční postupy Mariána Vargy z období klasické sestavy Collegium musicum. Ukázkou kongeniální komunikace je toccatová miniatura Dancing In The Loft, ve které by, myslím, málokdo poznal čistě improvizovaný kus, kdyby se k  tomu sami tvůrci v bookletu veřejně nepřiznali. Hezkým momentem je také vzletná kompozice A Spring Wedding, kterou John Surman napsal při  příležitosti svatby svého syna Bena (spolupracuje s otcem jako znalec elektroniky) a Minye DeJohnette, nejstarší dcery slavného bubeníka. Celé album je zkrátka plné rozličných nálad a žánrových prvků, dohromady však působí sympaticky kompaktně, přestože se na počátku mohlo zdát toto nástrojové obsazení jako zvláštní. Jan Faix