- Inzerce -

Jolana Havelková & Lucie Vítková: Návrh na změnu partitury

Jolana Havelková & Lucie Vítková: Návrh na změnu partitury

Zvukolom (zvukolom.org)

 

Vedle zhudebnění grafických partitur Milana Adamčiaka, o nichž píšeme v aktuálním čísle HIS Voice, spatřila světlo světa další hudebně výtvarná kolaborace, trochu jiného druhu. Návrh na změnu partitury byl původně prezentován jako výstava v prostoru Školská 28 na podzim 2011. Výtvarnice Jolana Havelková již několik let sbírala notové sešity s písněmi skladatele a dirigenta Františka Kmocha (1848–1912), kolínského rodáka a velikána české dechovky. Naskenované stránky z nich pak různě manipulovala – někdy v nich lze poznat zbytky notového zápisu, promazané osnovy a naklonované noty, jindy je výsledkem abstraktní mozaika, v níž už originál nacházíme těžko. Vybraných kousků se následně chopila skladatelka a improvizátorka Lucie Vítková. Nejde o přesný převod obrazu na hudbu; ve výsledku se střetává dojem z Kmochovy manipulované partitury, improvizační svoboda a také prostory na různých místech Kolína, kde byly nahrávky pořizovány: kostel, taneční sál, sokolovna, Kmochův ostrov… Ty jsou přítomny především skrze svou akustiku a občas hluky přimíchanými do hudby. Vítková většinou v každé skladbě pracuje s jedním témbrem: akordeonem, varhanami, klavírem, foukací harmonikou, vlastním hlasem. Tu a tam využije studiovou techniku k vrstvení hlasů, přidá úder do bubnu nebo cvakavý rytmus z těžko identifikovatelného zdroje (z mechaniky akordeonu?), ale vcelku jsou skladby zvukově velice střídmé a koncentrované.

Andulko šafářová

V seznamu najdeme nejeden zlidovělý hit, u něhož už nejspíš spousta posluchačů ani nemá ponětí o Kmochově autorství (Kolíne, Kolíne, Měsíček svítí), s povědomými melodiemi se ale nepracuje, s výjimkou písně Andulko šafářová, jejíž původní tvar jakoby malinko prosakoval do bezeslovného zpěvu Vítkové. Využity nejsou ani očekávatelné odkazy na rytmy pochodů, valčíků či polek. Spojnicí mezi zvukem a obrazem je někdy ona zmíněná mozaikovitá struktura, která se v hudbě vtělila do opakování krátkých melodických fragmentů, jinde se naopak hudební linie neklidně kroutí dopředu, Měsíček svítí je romantické klavírní preludování, Jará mysl zaznamenává především ruchy procházky po místnosti a osahávání tympánu.

Kmochův odkaz je recyklován bez prvoplánových berliček, přesto se nad albem „lidovkový duch“ vznáší a není to jen díky zvuku akordeonu a asociacemi, které vyvolává. Cosi z hudebních nápadů jako by do kmochovských parafrází proniklo, i když byly důkladně přetaveny. Možná by na několika místech neškodilo střihnout, když se improvizátorská část autorčiny osobnosti trochu zacyklí, to ovšem vynahrazují dobré nápady jako třeba vokálně kouzlící Moravské lilie s vícehlasými glisandy. Návrh na změnu partitury je zajímavý jako reakce současných umělkyň na Kmocha a dechovku jako hluboce zakořeněnou součást domácí hudební identity. Kromě toho obsahuje deska dost míst zajímavých i bez povědomí o původní konceptu.

K poslechu či k zakoupení je album zde.