Jon Rose / Meinrad Kneer / Richard Barrett: Colophony
Creative Sources Recordings (www.creativesourcesrec.com)
Přiznám se, že mi už chyběl: houslový pokušitel Jon Rose (ačkoliv nedávná kolekce Rosin alespoň zrekapitulovala jeho minulá léta, viz recenze v HIS Voice 2/2013). Na Colophony však je opět v plné síle, navíc se dvěma výtečnými partnery, kontrabasistou Meinradem Kneerem, jinak hlavním představitelem Evil Rabbit Records, a elektronikem Richardem Barrettem. A tato trojice rozharaší hned první Colophony výprodejem neobvyklých souzvuků, ve kterém vévodí Rose střídavě pizzicaty nebo nelomenými tóny. Výtryskové proudění se na nás hrne se střídavě oblačnou intenzitou, která vplyne v dalších deseti částech do rachejtlového výbušnictví, v kteréžto kolotavě se housle (bez přívlastku nebo ty tenorové) rozhudou občas do alelujování, obrubovány basou a zapekliťovány elektronikou. Hráči vmžiku přelaďují, aby rozprostřeli nová zvuková ténata. V ustavičném proměňování rozkrámují na ostří zvuku smýčení i brouzdavost; jejich zlotřilostní atakování je na přeskáčku hned rozčertěným zesvíráním, hned průdušnicovým prodýcháváním, je v něm řetězivé vyhlubování, průřezné kráglování, (sebe)bičování, vevrzávaná nasmečnost, ve které za asistence podprahové basy a vymykavé elektroniky zazní violínová vilnost, aby se překotila v rozčepýřené zablázňování či ututlávané fimfárování. Celá trojice se zvukově přebíjí v rozbujném vyplašování či nezbytném odpalestrovávání, její promknutost je „neprodyšná“, její říznost nebohabojná, v jejím rozmarničení je i záhul groteskního radostnění, její ustavičné odbíhání i zajednocování je rozvikláváno až do zázkočného zhoubničení, v jejím řádivém posunčinění je fluidum až sebetrýznivého veselí.
Jestliže se dokážete ponořit do těchto označení, vytušíte, co se v těch jedenácti vzryvně sebemrskačských kolophoniích (nebo česky kalafuniádách) odehrává, že jde o zabouřenou smršť rozbušek, o nebe-peklo-ráj v jednom balení, převázaného dramatizující (ú)hybností. Je to zvuková posunčina, zneklidněné těkání plné rozbujelé rozjívenosti a vysoukávaného vrzukání. Řečeno s básníkem: Do (vroucího) kotle přilož, hudebníku experimentátorský… Tak v neustálé vymykavosti a odhalivosti dospějeme až k doburcovanému nakrývání posledního (nah)loučení. A to všechno si nahráli sami hudebníci v berlínském studiu v červnu 2012, zmixoval a zmástroval Richard Barnett. Ano, ti tři se hledali a našli, aby vyvrátili obvyklost z pantů. Jsem rád, že jsem při tomto vyvracení mohl asistovat jako posluchač tohoto CD. Nezlákají i vás?
P. S. Abych nezapomněl: tu kalafunu najdete na obalu kompaktu. Dokonce ve dvou provedeních: pro Roseovy housle a pro Kneerův kontrabas.
