æon (www.aeon.fr)
Po „symfonickém“ CD Body Mandala (NMC Records, recenze v HV 3/09) je dvojalbum Complete String Quartets & Trio dalším loňským relevantním přírůstkem v diskografii britského skladatele Jonathana Harveyho. Čtyři dosavadní smyčcové kvartety tohoto autora vznikly v letech 1977–2003, vždy s několikaletým odstupem, všechny pro Arditti Quartet. Už to naznačuje, že jde o díla v kontextu Harveyovy tvorby významná, vypovídající o skladatelově kompozičním slohu, evoluci i zkušenost stejně, jako jeho stěžejní skladby z oblasti symfonické, operní nebo elektronické/elektroakustické hudby. Všechny kvartety jsou jednověté, všem – tak jako většině Harveyových skladeb – je vlastní duchovní rozměr, odrážející skladatelův zájem o východní náboženství.
Užší příbuzenský vztah lze pozorovat především u prvních tří kvartetů. Jsou čistě akustické, jejich délka se pohybuje kolem čtvrthodiny; vstřebávají odkaz avantgardy, prozrazují inspiraci spektralismem, ale nevzdávají se ani výrazné melodie. Třeba hned v Prvním kvartetu (1977) se po mysteriózním úvodu rozezní jemná, unisono hraná melodie, která prochází v průběhu skladby různými proměnami. Druhý kvartet (1988) je expresivnější, jeho struktura je komplikovanější, o to víc v něm však ve druhé polovině vynikne křehká melodie v nejvyšších polohách violoncella, která poté až do konce „zápasí“ s ostatními hlasy. Třetí kvartet (1995) je po dynamické stránce poměrně monotónní a nutí tak posluchače soustředit se na jiné aspekty – bohatou témbrovou variabilitu a subtilní práci s detaily. To ještě více Harvey rozvinul ve svém Čtvrtém kvartetu (2003), který se od předchozích neliší jen svým více než půlhodinovým trváním, ale i použitím live electronics (kvartet vznikl během Harveyova působení na IRCAMu za asistence Gilberta Nouna). Pro skladbu je příznačná většinou velice tichá dynamická hladina, nezřídka na hranici slyšitelnosti. Rafinované elektronické transformace akustických podnětů, prostorově plastické a zvukově vskutku vynalézavé (člověk tu ocení formát SACD), však udržují napětí až do extatického finále.
Smyčcové trio z roku 2004 svým vyzněním s kvartety na poslech koresponduje („novým“ prvkem jsou quasi folklórní motivy), na dvojalbu je tak víc než jen vhodným doplňkem.
A provedení členů Arditti Quartet? To je jistota.