Thomas Jefferson Cowgill, který je v hudením světě neofolku či apocalyptic folku důvěrně znám jako King Dude, představil svou pozici temného nástupce Johnnyho Cashe, Leonarda Cohena či celé generace psychedelický písničkářů.
Na albu Full Virgo Moon, které vyšlo letos v březnu se, dle svých slov, snažil přiblížit původní podobě projektu. Výsledek je však oproti tomuto poměrně jasně omezenému „motivu návratu“ ohromující.
Album tématicky či žánrově nevybočuje z dříve představené vize persony King Duda, a naopak celý tento projekt původně metalového hudebníka definuje dnešní podobu temného folkového žánru. T.J. Cowgill vstoupil na dráhu neofolkového barda před deseti lety deskou Tonight’s Special Death, na níž exceloval zejména hitem Witch’s Hammer (Kladivo na čarodejnice). Jeho styl vychází z typických klišé žánru – slyšíme tu reverbově vzdušné vokály á la Death in June, atmosferické využívání padů a samplů šumícího davu jako od Sonne Hagal, mystické recitační pasáže Davida Tibeta, ale i zemitost hlubokého hlasu Johnnyho Cashe, nebo psychedelickou frenetičnost Nicka Cava. Album vydalo nakladatelství Ván records, které se věnuje vydávání temných žánrů od black metalu po dark folk, jako osmý dlouhohrající produkt King Duda.
Označení apokalyptický folk, neofolk, dark folk nebo folk noir se začalo používat od konce osmdesátých let, kdy generace písničkářů vycházející z prostředí industrialu a post-punku vytvořila hudebně i tématicky velmi specifický proud. Hudebně se většinou jedná o různé akustické a polo-akustické hudební projekty, které kombinují prvky industrialu, folku, synth popu, ambientu, či world music. V rámci vizuálního doprovodu produktů těchto žánrů a celkové estetiky je hojně využíváno historických témat, esoterické symboliky, často válečně, totalitární či tafofilní. České hudební publikum nejspíš bude znát desku s názvem Neofolk od tuzemského muzikanta a zpěváka Daniela Landy, který proslul svou životní i tvůrčí epizodou na začátku devadesátých let se skinheadskou kapelou Orlík. Zde je dobré se zastavit a říct, že to spolu souvisí jen málo, nicméně není to úplně nahodilé. Neofolk jako žánr, který recykluje témata historie, esoterismu, mystiky, či náboženského symbolismu samozřejmě přesně takový druh tvůrců přitahuje, Landova stejnojmenná deska má však hudebně s neofolkem společného jen málo.
Na Full Virgo Moon se King Dude věnuje provokativním tématům plných otázek víry, zoufání, přemítání o smrti, neopětované lásce. Album začíná intrem pojatým ve stylu martial-industrialu – pochodová perkusivní skladba zabalená do soundtrackově působivého hávu. Druhá píseň, jež mi připadá nejsilnější z celého alba, se věnuje tématu citově vyprázdněného sexu. Nápěv „I’m just a satyr boy/For you, my love/A toy for you, my love“ (Jsem jenom pouhý kluk Satyr/pro tebe má lásko/hračka pro tebe), je od začátku tracku hlasitostně stupňován, až do frustrujícím dojmem znějícího „tlačení na pilu“, které ironicky podtrhává hlavní ideu textu. Většina z písní má velmi atmosférický a zasněný ráz, vlivy post punku nebo snad až umělohmotně znějícího depešáctví z předchozích desek tu nenacházím. Sex, King Dudova deska z roku 2016 vyznívá oproti jemně pojaté novince jako drsná generační zpověď.
King Dude mě na Full Virgo Moon provokuje snad každou strofou. V písni Forty Fives Say Six Six Six vyprávý pochmurný příběh o ďáblových znameních s numerologickým poselstvím v refrénu. Následují cynicky jásavá slova „I’m like a mark/From Satan’s arm“ (Jsem jako znamení / Ze Satanovy paže). Vrcholem kolekce je dle mě píseň „A Funeral Song For Atheists“ (Pohřební píseň pro ateisty), která je v podstatě pianovou coververzí písně Make my blind, která jí na desce předchází. V obou písních se text částečně liší. Ve Funeral Songu se King Dude nejvíce přibližuje k výrazu věkově pokročilého Johnyho Cashe na American Recordings series.
Všechny nástroje a jejich nahrávání včetně masteringu obstaral T. J. Cowgill sám u sebe doma v Seattlu (WA). Desku bych doporučil nejen fanouškům temných sub-žánrů od folku po black metal, ale i lidem, kteří vůbec nikdy o záležitostech jako je neofolk neslyšeli. Full Virgo Moon, dle mého, dokáže hravě vtáhnout do tohoto světa leckoho, už jen třeba tím, že je to prostě a jednoduše dobrá hudba.
King Dude: Full Virgo Moon
Ván (https://van-records.com)