- Inzerce -

Kosmický Žirafáč

Vale všem konvencím dal v Kosmickém Žirafáči Jaroslav Noga (ex-Už jsme doma), autor scénáře, hudby i textů, parléř a nepominutelně umanutý, takřka sopečný bubeník. Na svém kosmizujícím programu pracoval několik let a z původní sólové exhibice (zaznamenali jsme ho například na Alternativě 2014) mu téma obrůstalo do konečného tvaru na CD, v bookletu nadaném nejenom texty, nýbrž i vizionářskými ilustracemi Anastasie Vrublevské. Z někdejšího „nejbláznivějšího představení“ (dobový referát) vzešel výtržnicko-barnumský projekt, něco mezi anti-romanetem, vesmírnou odysejkou, science-fiction naruby, pimprlatovým divadýlkem, polovědeckou reportáží a rozhlasovým pořadem, vystřelujícím od pompézní grotesknosti přes výrazové nakudrlinkování do rozdialogizované přednášky, pozpěvování, rapování, deklamování, rytmizování a přeskáčkovaného komentování (čerpajícího z nejrůznějších zdrojů). Děj? Načtete si ho v bookletu a nemíním opakovat jeho peripetie. Ale děj sám o sobě je spíše fantazie, puštěná na špacír, včetně všeho pronásledování, následování, sledování, soubojnictví  Kosmického a Pana Počítače se špatnými rádiovými písničkami (což, poctivě řečeno, je souboj v reálu nevyhratelný, neboť rozhlasový bludný pop je u nás nevyhubitelný).

Překypnost poskočnostního různohraní s houfem nápadů nedovoluje hledat dominující žánr (z oněch několika zmíněných), spíše jde o zesynchronované rozžánrování, přetavovaně či roztavovaně proexperimentovaného, a vlastně možná ještě víc o vědomou či polovědomou perzifláž. Crazy-komediálnost je tu zvirválňována do přemrštěnosti, někdy setrvává na půli cesty mezi galimatyášovým úprkem nasávajícím motivy ber kde ber (včetně citací) a absurdně displastizujícím majstrštykem, plným drastičnosti či pitoresknosti, až parodie. Sbírka všemožného vesmírného „odpadu“ je sice někdy nepřetransformovaná, nicméně má svoji razantní dějovost, třebaže i ta se může občas jevit neutříděně. Napřed mě poněkud zmátla tvrdě akcentovaná ležérnost mluvního projevu, na první poslech neadekvátní vzhledem ke zvolenému tématu – nikoli v tom, co je řečeno, nýbrž jak je mluveno. Ale pak mi došlo, že i tato rozháraná hybridnost je volena (možná poněkud přemrštěnou) snahou o spontaneitu, o „skládání různých čidel“ a pomáhá naopak zvolené téma dovyhmátout (i s prvky drobné dětinskosti a pokleslosti).

V centru všeho je samozřejmě Jaroslav Noga včetně robotistických tendencí, ale partneři, které si k jednotlivým peripetiím své anabáze zvolil, včetně kontrabasisty Ondřeje Komárka, kytaristy Tomáše Miky a baskytaristy Jirky Hese (včetně Kajulátora fon Fotona a skupiny První Hoře) pokaždé zmnoží směřování jak dynamickou houfnicovostí, tak zdánlivou symfoničností. Tato dodatková hudba dokresluje vnitřní pronervovanost i rozháranou napalmovost, dodatkově prozařuje celkovou atmosféru včetně zmíněného rozžánrování, občas protýkačně, občas poběsnivě, většinou s drásavou extravagancí. Může jít i o potrhlé poslepování, ne však o záplatování. Že celek není z jednoho kadlubu? Ale to právě byl ten záměr, holenkové!

Kosmický Žirafáč není pouhý pokus o něco v našich luzích a hájích neobvyklého. Jeví se mi jako organicky vyvíjený „systém“ v tvorbě autora, pozastavený v určitém – pozitivním – bodě. Tím zvědavější můžeme být na jeho budoucí návaznost.

Kosmický Žirafáč

(https://bandzone.cz/_76684, https://cs-cz.facebook.com/kosmicky.zirafac, https://jaroslavnoga.wixsite.com/naroslavjoga)


faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL a díky covidovému lockdownu si osvojil nové způsoby tvorby.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.

Helmholtz-Funk

Se skladatelem Wolfgangem von Schweinitzem o čistém ladění, hudebnosti hebrejštiny i prostorovosti sterea.

Hermovo ucho – Letiště (v plurálu)

Kdo by nechtěl využít specifický veřejný prostor jako realizační médium pro své nerealizovatelné vize?!

Zkouška sirén: Amelia

Laurie Anderson v kokpitu s brněnskou filharmonií.