Limbo: Koncert

  
9

Limbo: Koncert

Polí5 (www.poli5.cz)

 

Samizdatové CD Limbo (2006) představilo kapelu saxofonisty a basklarinetisty Pavla Hrubého úspěšně jako nový zvuk na naší jazzové scéně snažící se o originalitu. Druhé album Kalimbo (vydané u Ampliónu, 2007) ve shodném obsazení směřování kapely potvrdilo a třetí, Out of Body (Amplión, 2009) naznačovalo spíše hledání nových cest, v nichž podstatnou úlohu měla muzikálně prezentovaná rozjímavost, hledání spirituality, elektronika a samply. To bylo spojeno se zrodem nové kapely, kde s Hrubým zůstal jen kontrabasista Taras Vološčuk, odešel trumpetista František Kučera, zato se v ní objevily výrazné osobnosti kytarista Jiří Šimek a klávesista a nový spoluautor Michal Nejtek. Novinka Limbo: Koncert tentokrát vyšla u alternativního vydavatelství Polí5 s původní partou, která stvořila „sound Limbo“ v prvních letech existence, ovšem s jedinou výjimkou – na místě bicisty a perkusisty Miloše Dvořáčka hraje Dušan Černák. Na nové desce je jistá dávka meditativnosti stále přítomná, ale návrat k akustické původní verzi Limba a jeho pojetí potvrzuje, že Pavlu Hrubému je dědictví moderního jazzu dostatečně zdravým podkladem pro vlastní vyjadřování. V tom si velmi rozumí se zkušeným „seniorem“ kapely, hráčem na trubku a křídlovku Františkem Kučerou, který už na přelomu sedmé a osmé dekády získával ceny na domácích festivalech, sám vedl několik skupin a byl sólistou proslulého karlovarského komba Brigáda bratří Pelců.

Hned úvodní skladba Stará cesta naznačuje, že improvizace Pavla Hrubého jsou pečlivě promyšlené, aby posluchač nenabyl dojmu, že si je hraje příliš jen pro sebe, jak tomu u leckoho bývá. Zvuk jeho saxofonů se dokáže neuvěřitelně prolínat, napojovat na zvuk Kučerovy trubky či křídlovky. Samostatnou kapitolou je stylově netuctové basování Tarase Vološčuka, jehož hra tvoří bytelný podklad pro zvuk celého kvarteta, o souhře s Černákovými bicími nemluvě. Na albu se také výrazně představuje jako sólista, například ve Frygidních mužích, což je jedna ze tří skladeb, které se objevily už na předchozích albech (Frygidní muži z alba Limbo či v jeho vlastní Dumka z alba Kalimbo). Třetím opakovaným dílkem jsou Tatranské lúky, společný opus Hrubého a Vološčuka, u nichž je nejen název, ale i celé provedení rekonstrukcí titulu Native Country z elektrického alba Out of Body, a to předělávkou zásadní a skvělou: ze skladby náladově až nostalgicky nasládlé pro tenorsaxofon, s rozsáhlou plochou „kosmické“ elektroniky vprostřed a klavírem v závěru se stala souhrou basklarinetu a legato kontrabasu melancholickou baladou a snad nejkrásnější skladbou alba! U obou verzích platí, že zpěvný motiv zůstává jen nepodbízivým echem folklórní inspirace. Na albu najdeme i jednu rošťácky uvolněnou skladbu – Duo Paco pro bicistu a trumpetistu.

Nahrávka vznikla živě v plzeňském Korandově sboru, jehož akustika podle vlastních slov Pavla Hrubého významně ovlivnila zvuk i náladu vyzařující ze zdařilé nahrávky.