Marina Rosenfeld: P.A./Hard Love
Room40 (room40.org)
Newyorčanka Marina Rosenfeld je známá jako turntablistka, manipulátorka s gramofonem, ovšem její záběr a paleta pracovních prostředků je mnohem širší. V letech 2009–2012 realizovala na několika místech (New York, Liverpool, dánský Aarhus) sérii zvukových instalací pod názvem P.A./Public Adress. „Veřejné hlášení“, jak by se dal název přeložit, mělo základ ve speciálních reproduktorech, z nichž některé se pohybovaly kolem své osy, jiné generovaly subbasové frekvence. V každé lokalitě bylo dílo přizpůsobeno novému prostředí, část zvuků byla natočena na místě, jiné byly převzaty z předchozích verzí, takže výsledek byl značně otevřený. K tomu v některých případech ještě přispěly dvě spolupracovnice: korejská violoncellistka Okkyung Lee (psali jsme o ní v HV 3/2011) a jamajská vokalistka Annette Henry, známá pod jménem Warrior Queen. Proměnlivý výsledek se nyní dočkal fixace v podobě alba P.A./Hard Love, které na předcházející materiál navazuje, zároveň ale představuje víc než jen záznam zvukové instalace. Zatímco v dřívějších inkarnacích bylo určující konkrétní místo a jeho akustické a vizuální kvality, nahrávka si vyžádala jinou dramaturgii a je rozdělena do šesti „písní“. V nich přes sebe plynou fragmenty terénních nahrávek, občasné lupance gramofonu, elektronická glisanda, hučivé prodlevy i občasná cinknutí. Violoncello Okkyung Lee občas zazní v podobě snadno identifikovatelné, jindy se díky efektům a zvláštním technikám hry mění v cosi mimozemského. Warrior Queen vnáší svým hlasem do industriálních ploch ozvěny jamajského reggae či dancehallu – jako bychom stáli v potrubí hluboko pod městem a poslouchali, jak v něm rezonuje produkce nějakého tanečního klubu. Hlas se vrství a množí v ozvěnách, na několika místech se svým vlastním přidá i Marina Rosenfeld. Občas elektronika s vokalistkou srovná krok a nechá se přemluvit k pravidelnému rytmu – militantně pochodovému v příznačně nazvané I launch an attack…, či industriálně-karibsky swingujícímu v Hard Love.
Marina Rosenfeld má cit pro kreativní spojování avantgardních impulsů s popkulturními i všednodenními materiály. V kompozici/instalaci Teenage Lontano (2008) nechala sbor teenagerů přezpívat skladbu Lontano (1961) moderního klasika Györgye Ligetiho podle úryvků hrajících jim do sluchátek MP3 přehrávačů, jindy smíchala svou hru na klavír Arnolda Schönberga s nahrávkami ranného jazzu a klipy japonské metalové kapely Rosenfeld. Na P.A./Hard Love se intonace Warrior Queen prolínají s abstraktní elektronikou, podobně jako se kultura jamajských imigrantů vlila do industriálních žil Londýna. Dámské trojici pod vedením Mariny Rosenfeld se tento mix vydařil nadmíru.
