Ne, není to německý závodník Formule 1. Tenhle Michael Schumacher je newyorský tvůrce elektronické hudby a majitel sound galerie Diapason. O tom, že zvukové instalace jsou Schumacherovou hlavní doménou nejen organizátorsky, ale i autorsky, svědčí Room Piece XI, pětasedmdesátiminutová, původně prostorová kompozice, která zaplňuje celý první ze dvou disků tohoto kompletu. Room Piece je ve své prostorové podobě koncipována pro šestnáct kanálů a její přesný průběh je v reálném čase generován počítačem na základě sady složitých algoritmů. Jednotlivé realizace Room Piece se tak od sebe liší především časovým rozvrstvením a hustotou zvukových událostí, které ji tvoří. Na disku je Room Piece bohužel zákonitě ochuzena o prostor, tuto svou zásadní komponentu, která celému „kusu“ také dala název. Lze si jen představovat, jak jemně artikulované a cizelované zvuky a stejně důležité ticho zaujímají v prostoru své místo, jak jej ohmatávají, objevují a přetvářejí v mysli posluchače – obyvatele místnosti – který má volnost prostor zakoušet z jednoho bodu nebo v pohybu, ve stoje, v leže, nebo třeba v sedě v lotosovém květu. Podobně jako Dream House La Monte Younga může být i Schumacherova Room Piece zážitkem meditativních kvalit. Je však potřeba uznat, že podobně působí i z CD. Zvuky – samplované i elektronicky generované, jednoduché i komplexní, kratičké i dlouho držené – se z ticha vynořují a zase do něj mizí s klidem, který má moc proměnit vnímání času.
Kompozice z druhého disku jsou zvukově i časově koncentrovanější a intenzivnější. Dvacetiminutová Piece in 3 Parts pracuje se dvěma třicetisekundovými samply houslové improvizace, čtyřicetivteřinovým samplem hry na gong a zvuky analogového syntezátoru, a vytváří z nich husté a až živočišně působící textury. Dvě Stills jsou ztělesněním hudby, která „se proměňuje, aniž by se vyvíjela“ (jak trefně v bookletu charakterizuje veškerou Schumacherovu hudbu Julian Cowley). Statičnost dlouhých držených zvuků nechává vyniknout jemným pohybům a změnám uvnitř nepřerušeného sónického proudu. Na podobném principu je založena i zbývající skladba Untitled. Zde je statický proud zajišťován prodlevou složenou z několika frekvenčně modulovaných sinusových tónů, vnitřní „život“ je výsledkem jejich interferencí, které se projevují jako proměnlivé pulsace.
Schumacherovy Room Pieces dokládají, že minimalistický princip vývoje na pozadí statičnosti, nebo jednodušeji hudba, která „se proměňuje, aniž by se vyvíjela“, má právě v elektronické hudbě prostor, který je stále ještě možné nesmírně kreativně naplňovat.