Milan Guštar: Flex Nr. 3 – 9

  

Milan Guštar: Flex Nr. 3 – 9

Uvniř (www.uvnitr.cz)

 

Na konci roku 2012 vydal Milan Guštar vlastním nákladem nový titul s názvem Flex Nr. 3 – 9. Jak již název napovídá, jedná se o další pokračování impozantního autorského cyklu Flex. Tato skladatelská série má svůj počátek v roce 1999, kdy vzniklo několik skladeb, pro něž jsou charakteristické neustále se proměňující tónové výšky. Přes řadu různých experimentů s jednotlivými tóny (např. Flex Nr. 1, Flex Nr. 2), jednoduchými souzvuky (Flex Nr. 8) a souzvuky složenými z tisíců tónů (Flex Nr. 10) se od původně krátkých skladeb Milan Guštar dostal k mnohem delším útvarům, které mají nebo mohou mít několik desítek minut, případně i několik hodin. Z té doby pochází většina nápadů na skladby realizované a zhmotněné o mnoho let později. Podle autorova původního záměru by měl cyklus Flex čítat celkem 99 skladeb, z nichž je dosud realizována zhruba jedna třetina.

Nové CD obsahuje celkem sedm kratších skladeb v délce čtyř až osmi minut, které tvoří stavební materiál rozsáhlejšího celku. Skladby jsou uspořádány za sebou tak, že zvukově přecházejí jedna do druhé. Konec jedné navazuje na začátek skladby další, přičemž celý cyklus se může nekonečně opakovat. Skladby jsou výstižně pojmenovány, přičemž jak z jejich názvů, tak i z grafické podoby jejich partitur přiložených k CD, si lze názorně představit, jakým způsobem byly generovány a jaký mají zvukový průběh. Na jedné straně Milan Guštar coby skladatel a interpret v jedné osobě pracuje se zvukovým materiálem velmi exaktně a racionálně – dlouholetá příprava, exaktní výpočty, grafické partitury –, na druhé straně využívá prvky náhody a nezasahování do již běžícího procesu – oba zdánlivě protichůdné postupy symbolizující hledání optimální rovnováhy mezi pravou a levou mozkovou hemisférou.

Již úvodní Massa informis (Beztvará hmota) nás nenechává na pochybách, že Milan Guštar coby skladatel ani na malé časové ploše nikterak neslevil ze svých ortodoxních a mnoha experimenty ověřených postupů, v nichž přesto nechává skladby plynout samy o sobě. Zkraje velmi jemný zvuk se postupně zhutňuje – na okamžik až k nepřehlednosti, aby se po chvíli opět pročistil a volně přešel do další několikaminutové miniatury nazvané Convergentia (Sbíhání). Z mnoha počátečních tónů této skladby znějících přes celé spektrum zůstává na konci jeden jediný tón, který se posléze rozbíhá do centricky uspořádané skladby Focus (Ohnisko). K maximálnímu zhutnění dochází přesně v polovině sedmiminutové skladby, jejíž elegantní grafický průběh můžeme – stejně jako u všech ostatních skladeb – sledovat na přiložené grafické partituře. Divergentia (Rozbíhání) je koncipována opačným způsobem než Convergentia a přesně takový zvukový zážitek poskytuje. Stovka tónů zaznívajících na počátku skladby v unisonu, a tvořících tak tón jediný se na ploše necelých pěti minut postupně rozbíhá a celý proces vrcholí v impozantním a ke konci ztišeném finále. Decussationes (Střetávání, Křížení) se skládá z dvanácti rovných tónů v konsonantních intervalech překřížených dvěma tóny odspoda nahoru a odshora dolů po celé šířce zvukového spektra. Během osmi a půl minuty dojde ke dvanácti dvojitým zvukovým setkáním a překrytím stoupajícího a klesajícího tónu s rovnými tóny, při nichž se objevují nečekané zvukové souhry. Cat’s Cradle (Kolíbka) vychází ze stejnojmenné dětské hry. Partitura asociuje hru, při níž si děti napínají mezi prsty provázky a vytvářejí tím, že si je vzájemně předávají, rozmanité obrazce. Právě takové zvukové obrazce nám zprostředkovává tato skladba. Závěrečná Gamma Chimes (Zvonkohra) využívá ladění gama, jehož autorkou je Wendy Carlos a které zde vytváří libozvučné pletivo připomínající zvonkohru.


Výsledkem kompozičních postupů Milana Guštara jsou precizní, zvukově dokonalé skladby, co do přístupu a zvolených metod vědecky pojaté, přesto však hudebně živé (ačkoliv jejich základem je vlastně „neživý“, uměle vytvořený zvukový materiál). U většiny skladeb si člověk dokáže představit, že netrvají pouze několik minut, ale mají stopáž mnohonásobně delší. Jedná se tedy o zvukovou ochutnávku nebo deník naznačující a posluchači zprostředkovávající různé možnosti práce se zvukovým materiálem. Jako fascinující se jeví vzájemná provázanost zvukové a grafické podoby skladeb spolu s přiléhavými názvy, jemné vyvážení analytické přesnosti a nahodilosti, jakož i překvapivá souhra skutečných a fiktivních zvukových tvarů. Posluchač má výjimečnou příležitost porovnat svět svých zvukových i grafických představ se skutečností, nebo si vytvořit svůj vlastní svět, to vše oživené ve zvucích pro sinusové generátory. „Slyšeti zrakem a zříti sluchem“ – právě tak by mohl znít symbolický příměr, jak se ideálně alespoň pokusit o vnímání těchto skladeb.

Volné stažení či objednání CD je možné zde.