Ascarid Records (www.ascarid.cz)
Milan Guštar je odborníkem v mnoha oborech. Je programátorem, hudebníkem a organologem, ze stránek HIS Voice ho můžeme znát právě jako erudovaného komentátora novinek, rarit a zajímavých souvislostí ze světa hudebních nástrojů. Při tvorbě softwaru či jiných nových technologií spolupracuje s hudebníky i výtvarníky. Matematika a analýza je pro něho často výchozím bodem i při vlastním komponování a jeho skladby se tak většinou zabývají problematikou v oblastech tónových soustav, algoritmů či mikrotonality.
Kolekci Guštarových kompozic, kterou nyní vydalo pražské kazetové vydavatelství Ascarid, ohraničují dva kusy z dlouho tvořeného a stále vyvíjeného cyklu FLEX, zkoumajícího různými způsoby účinky nestálých tónových výšek. Vedle nich se tu nachází také kompozice DENSATIO IN 128 EDO a další uchopení konceptu Cageových 4’33”.
Dominantou alba je především monumentální FLEX NR.10 (1+2+3+4=10) okupující celou první stranu kazety (41:08). S algoritmem jasně danou logikou se zde postupně vrství různé tóny. Jak se k tomuto stále plnějšímu souzvuku přidávají další a další frekvence, začíná docházet k jejich vzájemným interferenčním reakcím, v mohutnícím toku přibývají i stále větší “třenice”. Tento permanentí hukot, jenž se jeví jako nekonečný, však v sobě neobsahuje žádnou agresi, jeho majestátnost je zkrátka samozřejmá a nepotřebuje s ničím soupeřit. Úplnou symetrii formy a celkový smysl této kompozice si však uvědomíme až v polovině. Začneme totiž zjišťovat, že se celá tato zvuková masa nejen rozpíná, ale že se s exaktní plynulostí geometrické řady i zrychluje. Během krátkého momentu se celý tento kolos zrychlením promění na jediný sinusoidový tón který rychle vylétne až do pro člověka neslyšitelných frekvencí. Toto nahlédnutí na celek a setkání s nekonečnem trvá jen zlomek vteřiny, ale silný dojem zůstane uložen na dlouho. Celý proces se totiž ihned vrací stejným způsobem zpět, sinusoida opět sletí do pulzujících basů a nadále se rozpadá do jednotlivostí. Cesta zpět není pro člověka nikdy stejná. Nyní se onou velmi zvolna se zklidňující a řídnoucí spletí frekvencí prodíráme s vědomím, že se nacházíme opravdu uvnitř zvuku a jsou nám odkrývány jeho jednotlivé složky tak, jak by to bylo mimo “laboratorní” podmínky této skladby zřejmě nemožné. Už nějakou dobu mi v hlavě vázne replika Gustava Mahlera z jeho rozhovoru s Jeanem Sibeliem: “Symfonie musí být jako svět. Musí zahrnovat vše.” V souladu s ní mi poslech počítačové kompozice FLEX NR.10 (1+2+3+4=10) nečekaně přinesl jeden z “nejsymfoničtějších” zážitků v životě.
DENSATIO IN 128 EDO, která otevírá druhou stranu, pracuje se simulací klavírního zvuku. Jednohlasé atonální či mikrotonálně rozostřované fráze zde po sobě zanechávají příspěvky do houstnoucí dronové plochy. Jako pocta Johnu Cageovi (letos si připomínáme sto let od jeho narození a dvacet let od úmrtí) následují čtyři minuty a třicet tři vteřin ticha, zde označené jako SILENTIO IN FUTURUM (MARCHE FUNÈBRE). Podle přiloženého notového zápisu si můžeme toto ticho v představách dělit na 91 taktů v pomalém “pochodovém” dvoučtvrťovém metru. Variací na Cageův slavný tacet vzniklo již mnoho, Guštar jej však spojuje s dalšími a i staršími souvislostmi. Stylizace ticha do smutečního pochodu například odkazuje k prázdné partituře francouzského humoristy a nonsensového umělce Alphonse Allaise z konce devatenáctého století. I jím vyznávaný absurdní humor je ostatně stále aktuální, například když nám nyní portál iTunes nabízí Cageovo ticho ke stažení za 99 centů.
I druhá strana kazety má jasnou symetrii, Silentio od sebe odděluje dvě na vteřinu stejně dlouhé kompozice a ve výsledku je i stopáž obou stran naprosto shodná. V závěrečné FLEX NR.33 (DO NUT) se pracuje se syntetickými akordickými arpegii, jejich táhlé doznívání se však nenápadně či výrazněji plynule přelaďuje, v souladu s ideou celého cyklu. Zdánlivě poněkud statická kompozice tak v sobě obsahuje zároveň neustálý pohyb.
Tato hudba zkrátka reprezentuje srozumění spontánní invence s do detailu racionálně propracovanou realizací. Při spojení s Guštarovou vytříbenou zvukovou estetikou a kouzlem opět aristokratického média vznikl po všech stránkách skvělý artefakt.
