Studio Matouš (www.matous.cz)
Orchestrální hudba současných českých skladatelů je poměrně vzácným úkazem na koncertech, natož na hudebních nosičích, neboť riziko takové edice je srovnatelné s investicí do akciových fondů. Milan Slavický (1947) má vlastní kompoziční metodu založenou na intervalovém výběru a jeho tvorba reprezentuje v mozaice soudobé české hudby důvěryhodnou plochu moderny, která se nikdy nezřekla tradice. A v této tvorbě představují tři orchestrální kompozice na recenzovaném CD – Porta coeli, Dvě kapitoly z Apokalypsy a Requiem – přirozené vyústění skladatelovy dosavadní cesty. Porta coeli a Kapitoly zastupují kontinuální linii Slavického instrumentálních děl. S vokální složkou začal tento autor více pracovat až od sklonku 80. let, přičemž Requiem je bezpochyby vrcholným dílem této expanze. Nahrávka drží dramaturgicky dobře pohromadě: všechna tři díla jsou spřízněna programní orientací, filosoficky pojatou religiózní inspirací, všechna je hraje Česká filharmonie v etapách jejich premiér ( Porta coeli a Requiem zní pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, Kapitoly diriguje Serge Baudo). Všechny skladby také přesahují rámec příležitostných podnětů, které je iniciovaly, a jako takové jsou s to při každém dalším poslechu „vést“ dál nebo hlouběji. Nejstarší z nich, Porta coeli (1991), získala v roce 1992 dnes už neexistující Cenu české hudební kritiky a i po tolika letech lze jen stvrdit, že právem. Disk vychází v šikovném čase skladatelova životního jubilea, což mu snad dopomůže ke kýženému zviditelnění.