- Inzerce -

Milton Babbitt: skladatel jako vědec

V sobotu 29. ledna zemřel ve věku 94 let americký skladatel Milton Babbitt. Tato zpráva českými médii neproběhla, narozdíl například od Henryka Góreckého nebyl Babbitt zrovna skladatel pro masy. Naopak. V každé knize o dějinách hudby 20. století mu sice je věnováno důstojné místo a  uctivé zmínky, zároveň ho ale je možné dát jako typického zástupce hudby, která vzniká v laboratoři. Babbitt sám s tím zřejmě problémy neměl, naopak svou vizi současného skladatele jako špičkového vědce, jenž nemusí usilovat o to, aby mu běžní lidé rozuměli, zformuloval již v  padesátých letech v textu Who Cares If You Listen. Skladatele v něm staví na roveň špičkovým teoretickým fyzikům (sám původně studoval matematiku) a tvrdí, že je třeba požadovat také po  publiku soudobé hudby vyšší míru vzdělanosti a specializovanosti. Izolace, v níž se soudobá hudba po druhé světové válce ocitla, není podle něj ničím nenormálním, je třeba ji akceptovat a využít.

Dovoluji si tedy navrhnout, aby skladatel prokázal sobě i své hudbě okamžitou a konečnou službu tím, že se zcela, rozhodně a dobrovolně stáhne z veřejného světa do oblasti soukromého provádění a  elektronických médií, která reálně umožňují eliminaci veřejných a  společenských aspektů hudební kompozice. Tím, že tak učiní, (…) získá svobodu k soukromému rozvíjení profesionální kariéry, která je v  protikladu k neprofesionálním kompromisům a exhibicionismu.“

Babbittův text odráží intelektuální atmosféru evropské poválečné hudby, která navazovala na meziválečný serialismus Arnolda Schönberga nebo Antona Weberna a budoucnost viděla v racionálním strukturování hudebních prvků. Milton Babbit byl jedním z hlavních průkopníků těchto myšlenek ve Spojených státech a byl vzorem dlouhým zástupům skladatelů usídlených na tamních univerzitách. Experimentoval také s využitím elektroniky, nejslavnější je asi jeho skladba Philomel pro hlas a syntezátor. Navzdory svým radikálním názorům z 50. let se nikdy z veřejného hudebního života nestáhl a některá jeho díla jsou přístupná i bez vysokoškolského diplomu.

Důkazem může být, že jeho skladbu Semi-Simple Variations převzala a  přepracovala i skupina The Bad Plus (recenzi na jejich aktuální CD najdete v HV 1/2011).

Originál

The Bad Plus


Zkouška sirén – Kam pro písně?

Staré a nové cesty ke zlidovění.

Zvuk a čas bez významových nánosů

Přitáhnout umělce formátu Klause Langa doprostřed Žižkova se nedaří zas tak často. Miroslavu Beinhauerovi a Atriu Žižkov se to povedlo a využili tuto příležitost naplno.

Most mezi dvěma světy

Žádná vanilka a žádná komfortní zóna v hudbě Hümy Utku.

Hermovo ucho – Art of Duo

Konfrontace jako modus operandi, naslouchání kozíma očima a další zprávy z Tokia.

Ensemble Terrible deset let na scéně

O studentském tělese, které je zároveň intermediální platformou.

Michal Kořán: Endemitní modrá ještěrka

Od xeroxu a propisotu k bandcampové knihovně. Rozhovor se stočí i k přednostem sluchátek a důležitosti vypalování alespoň malého počtu CD-R.

Zkouška sirén – hudba z rukavičky

Technologické ambivalence Laetitie Sonami

Slzy jsou v pořádku…

S Ondřejem Skovajsou o romských písních a projektu Giľora.

Operní pocta „odlišné“ prominentce

V díle o tíživém osudu Rosemary Kennedyové otevírají tvůrkyně důležitá témata, které akcentují zvukově atraktivní hudební složkou.

Ostravské objevování hudby dneška i nových prostorů

Třinácté bienále, dvacet let Bandy, nejdelší koncert „pouhých“ 480 minut, urbex i minimaraton.