- Inzerce -

Monika Šubrtová: Omnia

V Británii usazená slovenská elektronická experimentátorka Monika Šubrtová představuje své první sólové EP.

Před časem mi v komunikaci s kolegy z HIS Voice přistála prosba, z níž se nakonec vyklubala výzva, zda bych si netroufl zrecenzovat i něco jiného, než klasické kovové lomození či nepříjemné a freneticky vrstvené expresivní hluky. Jako by měli u mne doma kolegové skryté odposlouchávací zařízení a tušili, že se v době koronové ve slabších chvílích věnuji poslechu i třeba Vatican Shadow, a tak se na mne jali vytasit něco moderního a rytmického, krásný to antagonismus k mým obvyklým recenzním vodám, které si v poklidu „zahnívají“ ve starém a nerytmickém. Inu, proč ne, řekl jsem si, zkusme rozebrat i hudbu, jež má šanci oslovit i někoho pod třicet let bez záliby v obskurních reliktech minulosti.

Přiznám se hned na začátku, že mi jméno Moniky Šubrtové, ani jejího hudebního tělesa Jamka nic neříkalo, chytil jsem se ovšem u jména mezinárodně rozkročeného slovenského kolektivu Urbsounds, jejichž rytmickou tvář jsme měli pozvanou i na posledním ročníku festivalu Brutal Assault, kde nám výborně rozhýbala experimentální stage (konkrétně jejich kmenoví koně Urban Failure a Maraki). Od tohoto labelu můžeme čekat prakticky cokoliv od ambientních koláží a zvukového minimalismu až po nakopnuté vysokoobrátkové techno zbořené experimentálními a hlukovými nájezdy nebo čistý noise. V případě Moniky Šubrtové z projektu Jamka se má, dle dostupných materiálů, jednat o zvednutou pochodeň berlínské techno scény kolem kultovní štace Berghain, což v zásadě není špatná ambice. A jelikož má zrovna tato odnož rytmického undergroundu poměrně jasná hudební pravidla i tvář; je tedy s čím porovnávat.

Řekněme to hned zkraje – třískladbové EP Omnia rozhodně není žádnou kopírkou atmosférického techna s výhledem na Alexanderplatz, na druhou stranu se podle mého názoru od standardizovaných forem této scény relativně dost odchyluje a mě osobně by asi nenapadlo si nahrávku Moniky Šubrtové do této stylové škatulky zařadit. Omnia jde sice žánrově a kompozičně přímější cestou než výrazně eklektičtější Jamka, nicméně jediné, co by nějak toto album mohlo pojit se jmény jako právě Vatican Shadow, Moderat nebo Monolake může být celkový zvukový mix a výběr barev beatů a syntezátorů, které skutečně navádějí posluchače někam na břehy Sprévy, nicméně rozhodně nečekejte rytmizující vyprávění a rozvíjení potemnělých motivů do tanečních fresek odvrácené strany klubové hudby. Monika Šubrtová totiž k daným tématům přistupuje spíše způsobem konstantního potvrzování až hypnotických ploch prodchnutých technologickým pesimismem s lehkým nádechem osmdesátých let.

Rytmické struktury i správně berlínské „acidové“ syntezátory tvoří pochopitelně dominantní složku, nicméně celkové vyznění a mix jsou spíše antitezi k německým klubům, jakýmsi nahlédnutím z jiné perspektivy, asi jako když se posilníte nějakou divočejší substancí před vstupem do Berghainu a místo euforického tanečního večera na vás sedne závoj temnoty nebo odliv špatného tripu. Hudba jede tak jako vždycky, jenom vy to vnímáte jinak – syrověji, temněji, beznadějně. Lehký závan stylové příbuznosti rozjede až poslední skladba z celkových tří (označená jen ///), ale i tam trčí osten temných sil skrytých pod rytmickou slupkou vábících nic netušící duše do sklepních klubů, v nichž najdou úplně jinou zábavu, než čekali.

Kladu si otázku, k jaké odnoži rytmické elektroniky EP Omnia přirovnat a ani oficiální materiály mi v tomto moc nepomáhají. Že prý Coil – Moon’s Milk? To se mi nezdá, jelikož Moon’s Milk má spíše ostře kontrastující experimentální a rytmické polohy, navíc v úplně jiných emocích. Conrad Schnitzler a jeho Ballet Statique? To bych taky neřekl, i když některé pesimističtější nálady někdejšího zakladatele Tangerine Dream se určitě do nahrávky vepsaly. Tak snad dále na západ? Raime, Oake, nebo snad Belgie a This Morn Omina? Ne ne, řekl bych ani jedno, zkrátka, nechme toho a konstatujme, že Omnia přináší velmi osobitý mix rytmických skladeb načichlých berlínským zvukem, ovšem pevně zakořeněných v dark ambientních i téměř cyber-dystopických náladách.

Tento druh hudby by nepochybně uspěl mezi posluchači na industriálních festivalech nebo na multižánrových setkání jako jsou Hradby Samoty, těžko mu ovšem předpovídat popularitu v tanečních klubech, na to deska Moniky Šubrtové až příliš „hrozí“. Jednu věc ovšem Omnii nemůžeme upřít, a tou je značná osobitost vyjádření. Možná je to jen mou slabší znalostí této scény, ale nevybavuji si, že bych v daném ranku slyšel za poslední dobu něco podobného, tedy nahrávku, která by v sobě dokázala kombinovat retro nálady z osmdesátkových sci-fi filmů s aktuálním klubovým zvukem a přitom přiznat svoje kořeny v temnější a kontemplativnější odnoži elektronické hudby. To vše je přitom spojené do relativně přímočarých tracků.

Sólový debut autorky hodnotím jako velmi slibný a bude dozajista zajímavé sledovat, zda zůstane ve vytyčené cestě, nebo dá časem přednost nějakému více „friendly“ stylu klubové elektroniky. I když oficiální materiály aktuálně umisťují Moniku Šubrtovou do Londýna, z hudebního výrazu je pořád dobře patrná její minulost v bratislavských prostorech typu Fuga nebo A2. Někdy je tak možná na škodu snažit se zařadit do stylových kolonek, které mohou posluchače už předem motivovat ke snaze hledat na albu něco, co tam třeba není, což je případ zejména těch stylově vymezenějších a formalizovanějších žánrů, kam berlínské techno dle mého soudu patří. Nečekejte proto od Omnie „něco ve stylu Vatican Shadow nebo Samuela Kerridge“, jelikož to tu v čisté formě nenajdete. Z mého pohledu je nejlepší přistupovat k Omnii zcela nezaujatě, možná s lehkou znalostí tvorby Urban Failure, kam ostatně jasně vede genetická stopa celého EP. Odměnou vám pak bude velmi originální mix stylů s notnou dávkou dystopických atmosfér, nicméně pro vytvoření stabilní cesty a jasného směřování Moniky Šubrtové bude potřeba dle mého názoru slyšet ještě více materiálu, jenž by dokázal tuto specifickou hudební vizi upevnit. Kratší stopáž EP nedá posluchači příliš možností, jak se s touto pro někoho co do mixu nálad novou situací dostatečně seznámit, zábavné by ale měly být i opakované poslechy.

Monika Šubrtová: Omnia
Urbsounds (https://urbsounds.sk)


Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.

Helmholtz-Funk

Se skladatelem Wolfgangem von Schweinitzem o čistém ladění, hudebnosti hebrejštiny i prostorovosti sterea.

Hermovo ucho – Letiště (v plurálu)

Kdo by nechtěl využít specifický veřejný prostor jako realizační médium pro své nerealizovatelné vize?!