Skotsko-německé trio Mood Taeg tvoří své veselé krautrockově psychedelické kompozice i při dálkové kapelové komunikaci mezi Düsseldorfem a Šanghají.
Identity Lowell Freeman, TDK a K’ko začaly společně hrát již v roce 2016 jako svébytná odnož širší umělecké skupiny Mood Taeg Kollektiv spojující ve svých řadách též další hudebníky, DJe a tvůrce v mnoha výtvarných disciplínách, práce některých z nich lze ostatně sledovat i na vizuálních matierálech okolo kapely Mood Taeg. Své druhé album Anaphora vydala opět u londýnského labelu Happy Robots, zaměřujícího se na rozverná pojetí strojově působící elektronické hudby, u něhož loni debutovala nahrávkou Exophora. Anaphora myslím ale ještě více rezonuje s estetikou vydavatelství. Za sedmi hravými názvy (Squirrels Dancing Among Elephants, Tachistoscopic Interval…) se skrývají především zvukově velmi pestré, zajímavě aranžované a rytmicky odpichové skladby plné zábavy. Všechny jsou i při různých zvukových experimentech po celá svá trvání zabydleny v durových tóninách, až na závěrečný kus Happiness Fragment, jenž se k jakémusi rozloučení v kosmische estetice vzdá tónorodu, resp. jeho volbu přenechá pouze záznějům z řady oscilátorů či z mnoha užitých efektů.
Zvukově si trio pohrává s klasickým krautrockovým soundem sedmdesátých let, vybaví se Kraftwerk, Neu! či třeba Klaus Schulze a další elektroničtí pionýři. Syntezátorová ostinátní arpeggia i basové groovy a rozličnou kytarovou psychedelii tu doprovázejí elektronické beaty především z dobových zdrojů, ovšem jejich struktura již odpovídá citlivé moderní produkci, tím samozřejmě lépe. Deska nabízí mnoho krásných momentů při pečlivě stavěných a gradovaných aranžích o větším množství partů, zvláště těch syntezátorových – různě rytmizujících či zkoumajících dlouhé proměnlivé průběhy. Odosobněné až robotické hlasy nás k tomu navíc spíš už jen ujišťují, že naše kosmická loď úspěšně nabrala mezihvězdný kurz a vzpomínky na Zemi začínají pomalu opouštět krátkodobou paměť. Mihnout se mohou už třeba jen malé úryvky z Philippa Glasse, Airta Moreiry, Beach Boys či Morriconeho. A poruchy tradičních pozemských hudebních forem zde můžeme také pozorovat, především v podobě osobitých střihů. Celkové vyznění desky je ale velice pohodové, snivě bezstarostné, evokuje doby, kdy svět byl pomalejší. Ideální protiváha do sluchátek ke zrychlujícímu se času před koncem roku, navíc při sychravém počasí?
Mood Taeg: Anaphora
Happy Robots (https://www.happyrobots.co.uk)