- Inzerce -

Morton Subotnick: Silver Apples on the Moon; Morton Subotnick: The Wild Bull

Morton Subotnick: Silver Apples on the Moon

Morton Subotnick: The Wild Bull

Karlrecords (www.karlrecords.net)

 

Berlínské vydavatelství Karlrecords se v loňském roce etablovalo především rozšířením diskografie ansámblu zeitkratzer o dosud neslyšené verze Reedovy Metal Machine Music a druhého kola spolupráce s Keijim Hainem (recenze zde) a aktuálně i s Whitehouse. V jeho edičním plánu je ale místo i pro „klasiku“ soudobé a elektronické kompozice dvacátého století. Dvojice syntetizérových skladeb jednaosmdesátiletého Mortona Subotnicka vyšla poprvé v letech 1967 resp. 1968 na značce Nonesuch, přítomná vydání na stoosmdesátigramovém vinylu jsou prvními LP reedicemi.

Morton Subotnick ve skladbách Silver Apples on the MoonThe Wild Bull – obě se jmenují podle básní, které jej zaujaly, ani jedna není pouhou „ilustrací“ nebo popisným „zhudebněním“ – opustil do té doby obvyklou metodu tvorby elektronické hudby pomocí oscilátorů, mikrofonů a nekonečného stříhání magnetofonového pásu a pracoval se systémem generujícím zvuky i údaje o čase a způsobu jejich spouštění pomocí napětí. Modulární syntetizér, který se stal srdcem jeho studia na New York University, pro něj v San Francisco Tape Music Center (které Subotnick s Ramonem Senderem a Pauline Oliveros založil v roce 1962) sestrojil Donald Buchla, v oblasti „krabiček propojovaných drátky“ dodnes synonymum špičkové kvality za odpovídající cenu a muž, který se spolu s Robertem Moogem uchází o prvenství v oblasti stavby těchto nástrojů. Ten pro Subotnicka nesl název Electronic Music Box.

Na rozdíl od jiných průkopníků elektronické hudby například z Paříže a Kolína není ta Subotnickova programovou negací hudby dřívější: klasické, „živé“, komorní, instrumentální… Spíše než bojem o nové formy je bojem o nový zvuk a stále si drží důvěrně známý melodicko-harmonický základ, byť realizovaný zvuky, které žádný ansámbl nenapodobí. Ve sleeve-note původního vydání Silver Apples on the Moon (přejaté i pro aktuální reedici) píše, že tvořit kompozici přímo pro vydání na desce bylo v roce 1967 něčím dosud neslýchaným a novou skladatelskou výzvou. Posluchači by dílo měli soustředěně poslouchat v menších skupinách a považovat je za jistý druh komorní hudby.

Silver Apples on the Moon jsou z obou děl těmi slavnějšími, byly totiž první. The Wild Bull pokračuje v jejích šlépějích, proti trochu statické éteričnosti Jablek ale staví výraznější náznaky melodií a příkřejší kontrasty a dynamiku.

Dnes už obě skladby neznějí tak překvapivě jako kdysi, modulární syntetizéry má v instrumentáři kdekdo a ve světě experimentální/alternativní hudby se staly módními do té míry, že jeden z pravidelných přispěvatelů magazínu Wire si ve své bilanci roku 2013 povzdechl v tom smyslu, že jej při každém dalším spatření modulárního systému jímá čím dál větší smutek. To chápu, je mnoho povolaných a málo vyvolených. V Subotnickově případě je ale hezký zvuk podpořen skladatelskou erudicí a řemeslem a to, co je v současné době z velké části prachsprostým analogovým fetišismem, bylo v jeho podání průkopnickým činem.

A tak rychle, dokud elpíčka jsou. Vydavatel na svém bandcampu hlásí, že jich k prodeji už moc nezbývá. Download a poslech si ale vychutnat stále lze.


Pozitivní skryté záměry

Rozhovor s Michalem Nejtkem.

Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.