Polsko-italské duo usazené v Krakově, Nac/Hut Report, vydalo v březnu letošního roku opět nové album, opět na nezávislé varšavské značce Crunchy Human Children.
Nac/Hut Report jsem před zde před třemi lety v recenzi poměrně vychválil. Přišli totiž svého času s výtečným nápadem v pojetí zvukové avantgardy pomocí kombinace dreampopu a noisu, přitom dokázali vytvořit atmosféru jako z literárních děl Gustava Meyrinka. A to se dařilo, aniž by duo Brigitte Roussel – Li/ese/Li přílišně tlačilo na retro vlnu a ještě lépe, aniž by přistupovalo na trendy estetiku a „hajp“ logiku, což jsou v dnešní době možná až nutné kroky k tomu, abyste „prorazili“ v indie vodách. Ovšem jak jsem dál projekt sledoval, začínal jsem mít pocit, že jsem jej trochu přechválil, neboť se od svého konceptu nedokázal plně odvázat a místo hledání nových progresivních cestiček (anebo naopak minimalismů) se v něm neustále točil, až to začalo nudit. Zajímalo mě proto, jak si duo vede na čerstvě vydané nové desce, a jestli se dočkám příjemného překvapení v podobě odlišných avantgardních přístupů.
Novinka nese název Wszystko Jeszcze Jest, což dává naději k určitému posunu, neboť namísto předchozího striktně anglického projevu přešla zpěvačka Brigitte Roussel na polštinu, což novince určitě prospívá. Jinak se ovšem nic moc nového neděje, pomineme-li zahuštění onoho atmosférického a dreampopového závoje, jenž tvorbu Nac/Hut Report obklopoval vždy. Konkrétně tedy čekejte čistý a maximálně zasněný ženský vokál lehce připomínající Björk, ten se ve výsledné zvukové podobně lehce utápí do základní elektro/kytarové linky, jež je prostá jakýchkoli úderů či elektronické rytmiky. Dynamika samozřejmě nechybí, ale musíte zkrátka přijmout to, že se písně skládají pouze ze zvonivých ruchů, loopů a roztodivné směsice efektů, ostatně i ona kytara zní obvykle jen skrz kvákadla, tremola či strobe efekty.
Projektu jdou nejlépe intra a pomalejší nástupy, hned úvodní Międzyczas je asi nejlepší skladba, co jsem od Nac/Hut Report kdy slyšel. Mimo tu jde také dosud o nejpovedenější artwork v diskografii dua. V tomto ohledu je sice co chválit, ale nezastírá to fakt, že si kapela jede stále to své bez drastičtější změny přístupu. Lze se tak domnívat, že náročnější posluchače deska v půlce stopáže zkrátka přestane bavit i přes to, že onen opakovaný sled dokáže pár slušných detailních nápadů vygenerovat, ku příkladu dvě odvážně protichůdné linky ve skladbě Cecylia.
Mohu sice s čistým svědomím napsat, že v případě Wszystko Jeszcze Jest je i opakovaná avantgarda stále avantgardou, ovšem na druhou stranu musím upozornit, že navěky cucat jen z vlastní osobitosti zkrátka nelze, mnohdy to u fanoušků neprochází ani těm nejtupějším kolovrátkům. Nahrávky Nac/Hut Report jsou prostě dobré „jen“ jako prvotní setkání s nápadem, protože podobné pojetí neuslyšíte myslím úplně často a můžete být příjemně překvapeni. Pokud se ale Nac/Hut Report napříště nevyvážou ze své smyčky, obával bych se, že zapadnou, což by bylo u tak charismatických umělců škoda.
Nac/Hut Report: Wszystko Jeszcze Jest
Crunchy Human Children (https://crunchyhumanchildren.bandcamp.com)