Nejslavnější švýcarský představitel tzv. art brut, Adolf Wölfli (1964 – 1930), trpěl mimo jiné strachem z prázdnoty a obsesí nenechat žádné místečko nevyplněné. Memoáry, v nichž své historky nehierarchicky proplétá s dějinami světa, mají deset tisíc stran, kresby a malby se vyznačují závratně urputným citem pro detail. Mezi dekorativní kudrlinky se ale u Wölfliho dostávají i notové linky. Většina badatelů jim nevěnovala pozornost a odsoudila je do role bezobsažných ozdůbek – je to snad i tím, že Wölfli je zkoumán především teoretiky výtvarného umění. Vydavatelství Sub Rosa ale právě vydává dvaapadesátistránkovou knihu The Heavenly Ladder – Adolf Wölfli: Analysis Of The Musical Cryptograms z pera Baudouina de Jaer doplněnou o CD, na němž de Jaer předkládá houslové nahrávky některých „partitur svatého Adolfa.“ Základy zápisu je možné vstřebat v jediné lekci, odmítá de Jaer námitky stran Wölfliho nulového hudebního vzdělání. Normální desetileté dítě zná dost k tomu, aby dokázalo zapsat hezkou melodii.
