Redaktor časopisu Týden Lukáš Kovanda ve svém pravidelném sloupku Pop-ekonomie nedávno zabrousil do vod showbussinesu a předestírá neveselé vize (dostupné též na jeho blogu http://kovanda.blog.tyden.cz/clanky/3692/lady-gaga-bude-brat-vse.html). Podle něj, respektive podle autorů jím citovaných ekonomických studií „ nové technologie umožňují, aby se talent několika nejlepších umělců rozséval po planetě se stále větším dosahem.“ Internet a s ním spjaté společenské sítě „ významně násobí sílu a dosah nejtalentovanějších umělců. Nyní, když většina hudby, kterou posloucháme, pochází z nahrávek, je klidně možné, aby hlas nejlepšího tenora zněl v jeden okamžik doslova na každém místě na světě.“ Bez ohledu na to, kterýpak tenorista by asi byl tím nejlepším na světě, je to děsivá představa. Můžeme se utěšovat jen tím, že stejné technologie, které umožňují superhvězdným pěvcům posilovat tržní dominanci, dávají lidem na celém světě možnost se docela dobře bez hvězd obejít a „nehvězdným“ tvůrcům nabízejí cestu jak dostat hudbu k posluchačům. Ekonomie a empirická zkušenost se tu tak trochu rozcházejí. Ale je také možné, že se obě tyto věci navzájem nevylučují. Showbussines a hudba jsou koneckonců oblasti, které se překrývají jen částečně.
