Neporozumění

  

Zdá se mi zvláštní kolik generací vyrůstalo (a dál vyrůstá) s hudbou, u  níž nerozumí textu. Za předchozího režimu, kdy znalost angličtiny byla mezi obyvatelstvem mizivá, se poslech zahraniční pop music nesl zcela v  tomto duchu. Snad stačilo vědět, že Beatles zpívají o lásce a všechny ty metalové skupiny nahrané na polských kazetách jsou zlé a vzývají smrt a  Satana. Přesto se posluchač chtě nechtě někdy propletl houštinami nesrozumitelných slov a ve snaze zabroukat si oblíbený popěvek, vyrobil vlastní fonetickou verzi textu.

Zde například můj vlastní překlad maďarské country skupiny 100 Folk Celsius: “… lásola žervé kovboy konty poetiše dažbulok!” anebo odposlechnutá osobitá reinterpretace písně Depeche Mode: “ Sač is for maj lajs – everybady šušlajs.”
Osobně považuji za vrchol fonetický překlad písně Anarchy in the UK, kterou kdysi jedna nejmenovaná punková skupina hrála s textem obsahujícím výrazy např. “bjú čučjejmí” nebo “kytará páns“. Trochu jako by angličtina byla nějaký záhadný protojazyk nebo nějaká ceremoniální řeč, která se používá pouze ke zpěvu a smysl má jen sama v sobě. Samozřejmě byly i případy, kdy interpret svojí neznalost hrdě přiznal a  dokonce využil, parodování angličtiny v neanglicky mluvících zemích není nic vyjímečného. V našich krajích si vzpomenu na píseň Brejlerakinfrejle z alba Šagali Šagáli kdysi vtipné skupiny Tata Bojs. Ale příklad za všechny je impozantní Adriano Celentano, který zpodobnil tančícího a zpívajícího učitele v  klipu na píseň Prisencolinensinainciusol. V opulentní show se sborem tanečníků nám Celentano předvádí plnotučný funk s frázováním, za které by se nemusel stydět ani Anthony Kiedis z Red Hot Chilli Peppers. Podle vlastních slov potřeboval po albu s ekologickým poselstvím nahrát něco, co naopak nebude mít žádný smysl. Klip můžete shlédnout na adrese: https://boingboing.net/2009/12/17/gibberish-rock-song.html
Špatná interpretace textů je samozřejmě výborná zábava i pro samotné anglosasy. Webová stránka, zabývající se příklady špatných odposlechnutí textů populárních hitů nese název www.kissthisguy.com Upomíná tím na píseň Jimiho Hendrixe Purple Haze, ve které verš “Scuse me, while I kiss the sky… bývá často nepochopen. Na zmíněné stránce jsou k  vidění i perly typu přebásněného textu skupiny ABBA, ve kterém poměrně neobvyklé slovo Chiquitita, nahradil neznámý umělec tak že vytvořil verš “…take your teeth out, tell me what’s wrong…”
Dalším krokem je rezignace na jazyk jako takový, respektive na jeho smysluplnost. Umělec vytvoření vlastního jazyka zpravidla vysvětluje tím, že hlas je pro něj pouze další nástroj a nechce mu přikládat větší váhu. Těžko říct, jak se to daří.
Možná nejznámější současný umělec, používající vymyšlený jazyk je zřejmě Jonsi, zpěvák islandských Sigur Rós. Jazyk, kterým zpívá většinu písní, byl pojmenován Vonlenska (anglicky Hopelandic, česky tedy nejspíš Nadějština), podle prvního alba skupiny Von. Spíš než o jazyku by se spíš v souvislosti s hlasovým projevem Jona Birgissona dalo mluvit o  volném systému fonémů. Vzniklý hybrid je cosi mezi islandštinou, delfíní řečí a snad ztraceným pískavým jazykem silbo, který měl údajně schopnost přenášet do mozku nejen informace, ale přímo hotové obrazy. A  na koho zbytky jazyku silbo nefungují, tomu doporučuji shlédnout film Deana DeBloise Heima, který dokumentuje turné Sigur Ros po  Islandu. Po jeho shlédnutí si na nedostatek kvalitních obrazů v mozku už nebudete moci stěžovat.
Další ze severských umělců Jo Strømgren zašel ještě dál a se svou Jo Strømgren Kompani vytvořil divadelní představení The Hospital, ve kterém se tři zdravotní sestry v nemocnici bez pacientů uchylují k  bizarním rituálům, ve kterých se postupně stávají jedna po druhé ošetřovanou osobou. Veškeré dialogy jsou vedeny ve smyšleném jazyce, pro který našel Jo Strømgren inspiraci právě v islandštině, ale porozumění oč se tu jedná je překvapivě snadné a plnohodnotný umělecký zážitek je zaručen.
U nás bychom samozřejmě také našli několik umělců, kteří se vydali cestou užití zaumného jazyka. Přeskočíme raději Janu Koubkovou a její “pi – pú!”. Přístup k vymyšleným jazykům a jejich užití se dá ukázat na dvou v současnosti aktivních projektech – Čankišou a DVA. V případě Čankišou se jedná o reakci na poptávku po univerzální etno hudbě, postavené v podstatě na základě arabské a africké lidové hudby s  dechovým kořením à la balkánská dechovka či latinskoamerická banda, doplněné ovšem o australské didjeridoo a řádný beat. Hlasový projev zpěváka Karla Heřmana osciluje mezi Afrikou, Mongolskem a Blízkým východem, žádná exotická přísada tu ale není zapovězena. Skupina, také údajně kvůli používání univerzálního jazyka lidu Čanki, je dobře přijímána i v zahraničí. Nemohu se ale ubránit dojmu, že se zde jedná o  etnomišmaš nejhrubšího zrna a v podstatě o exploataci, která hraničí s  neúctou k lidovým hudbám kultur ze kterých si podle chuti vybírá exotické jahůdky.
Projekt DVA se od výše zmíněných liší zejména humorem a lehkostí s jakou nám servírují svůj poněkud eklektický mix hudby. Sympatické právě je, že inspiraci Dvou cítíme ve středoevropském prostoru, jejich vymyšlený jazyk nám připomene tu maďarštinu, tu bulharštinu, občas srbochorvatštinu, občas pochytíme nějaké trochu pokroucené mezinárodní výrazy, které nás na chvilku navedou na cestu jakéhosi porozumění a pak nás na ní nechají opět stát. Jejich překlad písně Semaforu Vyvěste fangle, (kde se Jonáš změní v “ Jánis! Jánis!”), který můžete slyšet na CD For Semafor, vydané loni labelem Klíče, vám prostě musí vyloudit úsměv na rtech. Projektu lze jen přát aby se nezačal příliš řídit společenskou objednávkou, jako se to stalo mnoha (a možná že všem) nadějným a  čerstvým skupinám, které se objevily na českém hudebním nebi. To jim přeji s písní skupiny Betales na rtech: “Ken Babylooon! Evrybady teskmisou…!”