Nikl Petr & Černý Miroslav: Vlci v srdci
Polí5 (www.poli5.cz)
Pod CD s hudbou k výstavě Adolfa Wölfliho jsou podepsáni Miroslav Černý a Petr Nikl. Přiznám se, že jsem měl zprvu tendenci nechat na sebe působit hudbu až ve výstavních prostorách spolu s exponáty mysteriozní a temné osobnosti Adolfa Wolfliho, švýcarského klasika art brut, a k záznamu hudby určené pro specifický účel výstavy na CD jsem choval lehkou nedůvěru. Po prvním poslechu jsem tento názor rád změnil. Hudba obstojí sama o sobě a je zajímavá právě jistou nedořečeností, prostorem, který nabízí i jakýmkoliv dalším zvukům z okolí, které se s ní snadno spojují, aniž by rušily celek. CD jsem několikrát poslouchal v discmanu při cestách po Praze a městské ruchy se s hudebním podkladem snoubily naprosto dokonale. Poslech na sluchátka ostatně vřele doporučuji.
Nahrávka má vzhledem ke svému původnímu účelu výrazně ambientní charakter, který občas naruší dramatičtější track (Koupel měděných bobrů nebo opulentně orchestrální Uprostřed času). Nenajdeme na ní žádné syntetické barvy, nýbrž pestrou paletu akustických zvuků (orchestr Bohuslava Martinů) a kovově znějících ruchů, které zní občas industriálně skřípavě, jindy až gamelanově a někdy připomenou třeba instrumentář Orloje snivců. Bohužel na CD nejsou podrobnější informace o hudebnících podílejících se na nahrávce a její živé provedení v divadle Archa jsem neviděl, abych správně dešifroval některé použité nástroje nebo zvukové objekty. Bylo by to jistě zajímavé, neboť tuším, že nástrojový arzenál pro nahrávání CD byl bohatý.
Do pletiva sborového zpěvu a temných orchestrálních nálad se mísí hlasové projevy od bujarého hýkání až po skoro stockhausenovské “microphone performance” – například masivní vstupy zkresleného mikrofonu a podladěných hlasů v Očima ptáků. Občas zazní i elektrická kytara delikátně ozdobená starožitně znějícím tremolo efektem. K dalším hlasovým exhibicím dochází například v závěrečném tracku Přípravy k tanci. Petr Nikl tu na perkusivní podklad vrství přes sebe lunaticky vyrážená slova s prozpěvováním, zvířecími zvuky a troubením na cosi, v čem tuším papírovou trumpetku, což byl jediný nástroj, jenž měl Adolf Wölfli k dispozici na klinice Waldau ve švýcarském Bernu, kde prožil značnou část svého života. Na tuto trumpetku také poslední tři roky před smrtí skládal svůj pohřební pochod. Ten se také objeví na CD Vlci v srdci v podobě skladby Pohřeb hudby, která je spíš bizarní než temná a nepostrádá určitý vtip. Adolf Wölfli inspiroval mnoho hudebníků také proto, že jeho malby obsahují mnoho hudebních záznamů, sepsaných v jeho vlastní specifické notaci. Je třeba říct, že tandem Černý-Nikl zvolil dobrou strategii a nepokoušel se interpretovat Wölfliho notové záznamy, nýbrž se jimi a jeho celkovou tvorbou nechal pouze inspirovat. I tak ovšem hudba na albu Vlci v srdci vykazuje jistou příbuznost s předchozími Wölfliovskými nahrávkami, například s albem Necropolis, Amphibians & Reptiles: The Music of Adolf Wolfli z roku 1987. Soudím z toho, že inspirace Wölfliho dílem byla intenzivní a předcházelo jí důkladné studium.
Desku si rád poslechnu znovu, zvlášť pro její zajímavé zvukové barvy a poměrně nápaditou postprodukci. Jedním z nejzajímavějších míst je práce s fázováním, kdy se jednoduchý unisono riff pomalu rozděluje a vůči sobě posouvá stále víc a víc (Koupel měděných bobrů a Uprostřed času). A oceňuji použití opravdové Schwiizerdütsch, jejíž specifická hudebnost byla určitě pro hudbu Adolfa Wölfliho důležitá.
