Na začátku 20. století byl Západ pro čínský kulturní život inspirací a představoval takřka revoluční východisko z krizového stavu problematizované tradice. Dnes je tomu naopak, neboť západní metody jsou nejen na Centrální konzervatoři v Pekingu zcela běžné a jejich neznalost je považována minimálně za nedostatečnou výbavu konkurenceschopného autora. Pěstování tradiční hudby včetně takových útvarů, jakými je čínská opera, je pak záležitostí specializovaných ústavů a pracovišť. Bez ohledu na tyto skutečnosti je vztah západní a čínské, potažmo obecně východní kultury zajímavý ještě z jednoho důvodu. Východ je pro určité vrstvy tzv. racionalizovaného Západu ještě stále nositelem jaké si autentické duchovnosti, a tak se k němu opakovaně obrací. Je to pochopitelné, neuspokojená touha po spiritualitě pátrá v takových částech světa, kde nelineární uvažování konzervovalo tradici kontrastující s materiálním chápáním světa. Západní člověk pak rád najde to, co hledá, ale často přitom podléhá romantickému klamu, který v rámci umění hraničí až s klišé. Dramaturgie koncertu New China je toho do značné míry důkazem. Nakonec ale o tento koncert vlastně vůbec nejde. Stačí navštívit např. nějakou pražskou či jinou čajovnu a pozorovat, jak vypadá idealizace takřka kultovního a spiritualitou obaleného pojmu „Východ“. Svým způsobem je to tvůrčí akt.
Cesta na Východ
Koncert New China je přirozeně příliš malým vzorkem, který nemůže referovat o stavu čínské vážné hudby a to tím spíše, že jeho dramaturgie zjevně ani neměla ambici nabídnout ve zkratce to, co by bylo možné chápat jako reálný obraz současného stavu čínské hudební skladby. Pokud zde ale takový záměr byl, pak o něm nikdo nepodal žádnou zprávu ani komentář či explikaci. Publiku se jednoduše nabídly tři skladby původem čínských autorů, a k tomu jedna skladba českého skladatele Tomáše Pálky, jejíž přítomnost si lze vysvětlit pouze tím, že využívá instrumentář zahrnující dva tradiční čínské nástroje. Byl zde ale zjevně i jiný, v úvodu naznačený motiv jejího uvedení. Pálka podle svého vlastního vyjádření často využívá mimohudební formotvorné programy čerpající z duchovní oblasti. Nahlíženo pak prizmatem většinové populace euroamerické civilizace, přimyká takto pojímaná hudba k východním kulturám, neboť ty se v určité optice zjevují jako nositelé obsahů pojmů typu meditace či duchovnost, a vzniká tak důvod pro její zařazení do programu koncertu východní, potažmo čínské hudby. Mezi duchovnost a Východ se staví podivné rovnítko. Pokud se navíc použijí tradiční čínské nástroje, je spirituální rozměr věci jakoby stvrzen, stejně jako např. oprávnění zařadit takovou hudbu vedle čínských autorů. V tomto případě byla v rámci Pánkovy prostorové kompozice La Berceuse pour petite Julie použita čínská citera zheng (též guzheng) chápaná jako symbol cesty a ústní varhánky sheng (vícehlasý dechový nástroj na způsob harmoniky) zastupující fenomén života jako takového. Na čínské nástroje hrál sinolog a etnomuzikolig Jan Chmelarčík.
Apendix v podobě výčtu autorů
Součástí dramaturgie koncertu New China, odehraného v sále Národního památníku na Vítkově, byla také hudba čínských skladatelů. Skladatel a dirigent Tan Dun (1957) je odborné veřejnosti známý jako autor reflektující většinu tvůrčích postupů obvyklých v hudbě 20. století a do širšího laického povědomí vstoupil díky hudbě k filmům Tygr a drak a Hrdina. Orchestr Berg provedl jeho více než 20 let starou Symfonii pro smyčce sestávající z osmi vět, která se pro svou zvukovou efektnost stala vrcholem večera.
O šest let starší skladatel Chen Qigang byl v Paříži ve druhé polovině 80. let posledním žákem Oliviera Messiaena. Provedená skladba pro komorní smyčcový ansámbl L´éloignement pochází roku 2004. Podle autorových slov vychází z čínské lidové písně, ovšem svými melodickými postupy zároveň vyvolává dojmy nikoliv nepodobné evropské hudbě konce 19. století.
Náznaky idealizace čínského folklóru bylo možné rozeznat také v třídílné skladbě pro komorní smyčcový ansámbl a sólovou zobcovou flétnu (Jakub Kydlíček) The Ancient Chinese Beauty skladatelky Chen Yi (1953). Chen Yi studovala v USA, ale zároveň jako první žena v Číně absolvovala kompozici na Centrální konzervatoři v Pekingu. Rytmicky často pregnantní skladba pochází z roku 2008 a právě ona by svým výrazem mohla naplnit představu o tradiční čínské hudebnosti artikulované jazykem západní hudební kultury.
Orchestr Berg nabídl pod vedením Petra Vrábela svůj vyšší interpretační standard a je to možné tvrdit bez ohledu na skutečnost, že sál Národního památníku na Vítkově svou akustikou retušuje chyby, které by suchý prostor odhalil jak drobné nepřesnosti. Platí to přirozeně pro všechny skladby večera se společným jmenovatelem Nová Čína, který zůstane ojedinělým projektem přitahujícím pozornost všech zájemců o ne vždy zcela ideálním způsobem reflektovanou kulturu mnohokrát proměněné Číny.