United Dirter (www.dirter.co.uk)
Téměř v utajení vyšlo na sklonku loňského roku společné album Stevena Stapletona a sochaře a příležitostného hudebníka Grahama Bowerse. CD s třemi dlouhými skladbami nazvanými „…život, jaký je nyní…“, „není takový, jaký byl…“ a „…a už nikdy nebude…“ je pokusem o hudební interpretaci dějů odehrávajích se v lidském mozku během posledních třiašedesáti minut života po záchvatu mrtvice.
Poté, co tlak krve naruší složitá mozková centra, nastává naprostý chaos – píše se na zadní straně obalu – a dochází ke katastrofálnímu poškození získaných informací a inherentních vlastností utvářejících „život“, „člověka“ a „osobnost“. Není asi divu, že hudební ilustrace takového stavu zní tak, jak zní: jako chaotická hromada kdysi snad souvisejících zvuků a úryvků hudby, jako něco, co opravdu není příjemné. Ona nepříjemnost vychází právě z absence struktury, kterou při poslechu jakékoli hudby vnitřně cítíme a očekáváme – chaotická změť příjemných zvuků tak může znít nesnesitelněji než drásavý, ale strukturovaný noise.
Album Rupture je právě oním chaosem z příjemných, resp. tisíckrát slyšených zvuků – téměř celé je smícháno z fragmentů klasické hudby včetně takových pecek, jako je Mendelssohnův Svatební pochod. Zní to místy jako zběsilý doprovod k filmu, jindy jako patřičně avantgardní kompozice soudiobé vážné hudby, nejčastěji ale jako patřičně patetický konec světa. Steven Stapleton, který do svých zvukových děl milerád vkládá úryvky svých oblíbených desek, se zde podruhé ve své kariéře pouští do vod mash-upu: vzpomeňme na marclayovskou koláž easy listeningových desek The Sylvie & Babs Hi-Fi Companion z roku 1988.
Pokud jde o hranice smrti, vypravil se na ni už před deseti lety na společném albu Nurse With Wound a Current 93 Bright Yellow Moon, na němž zvukovou koláží ilustruje básnické zpracování halucinací, které prožíval David Tibet, když byl upoután na nemocniční lůžko s akutní otravou organismu. Tam ale šlo o estetizovanou ilustraci psaného textu, Rupture jde k nehezkému jádru věci mnohem méně oklikami. A ještě jeden odkaz na bohatou diskografii Nurse With Wound: skladba A Missing Sense (vydaná na několika albech) je hudbou vznikou na základě experimentu s LSD. Co Stapleton na tripu prožil, nevím, ale asi to byl zážitek, na jaký se jen tak nezapomíná. Jisté je, že na obale jedné desky s touto již tak tichou skladbou stojí psáno: hrajte co nejtiššeji.
CD Rupture nelze považovat za novou „řadovku“ NWW, jde spíš o marginálii – v každém případě je to ale marginálie působivá, temná, závažná a v jistém slyslu extrémní.
