Skladatel Louis Andriessen, jehož profil najdete v aktuálním čísle HIS Voice, se vždy zajímal o vztah mezi hudbou a společností či politikou. Ačkoliv obecně nelze o jeho hudbě mluvit jako o politické nebo angažované, v šedesátých a sedmdesátých letech napsal několik skladeb, u nichž se naopak politický výklad nabízí již v prvním plánu. Nejslavnější z nich je Worker’s Union (v překladu „odbory“) z roku 1975. Ta je určená „pro jakoukoliv hlasitou skupinu nástrojů“ a spojuje exaktní zápis s jistou mírou volnosti. Rytmus je zapsán přesně, zatímco melodická linie je pouze zhruba naznačena. Každý hráč si tedy konkrétní tóny vybírá sám, musí ale přesně držet rytmus s ostatními. Nevím, zda to takto funguje v českých odborech, Andriessen provedení skladby, při němž je těžké, aby se ansámbl rytmicky nerozsypal, srovnává s obtížemi při organizování politických akcí.
Takto skladba zní v podání irského Crash Ensemble: